Festival Tanec a handicap 2010 v Brně – radost z pohybu a noví kamarádi | Vozíčkář

Festival Tanec a handicap 2010 v Brně – radost z pohybu a noví kamarádi

22.2.2010

Je dobře, že se někdo zajímá o handicapované a umožní jim pohyb a radost.

Tomáš, 15let

Před čtyřmi lety jsem začala vést Integrovanou skupinu pohybového studia Cyranovy boty. A tehdy v létě jsem na Ostravsko–slezském hradě potkala Filipa Skálu, který pracuje s handicapovanými v Ostravě. Ze setkání s Filipem jsem měla obrovskou radost, protože jsem najednou na téma scénický tanec a handicap na taneční scéně nebyla sama. Slovo dalo slovo a my si slíbili, že uspořádáme společné setkání našich skupin. Den za dnem ubíhal a v Ostravě se pod vedením Terezy Vejsadové zrodila další skupina. Později jsem v časopise Amatérská scéna dělala rozhovor o tanci s handicapovanými společně s Leonou Kubešovou z Prahy. A tak bylo na čase přejít od slibů k činům. O prázdninách roku 2009 jsem s Filipem dala dohromady společné téma „Touha v čtveroročním období“ a v září jsme si jednotlivá období rozebrali. Do Ostravy putovalo jaro a léto. Do Prahy podzim a v Brně zůstala zima.

Touhu máme všichni. Je těžký to teď vyjádřit slovy. Jsou tam určitý emoce, určitý pocity, protože každý si v životě vyhledáváme lidi s kterýma je nám dobře a určitě o tom to je, že si vyhledáváme určitý lidi, s kterými je nám fajn.                                                                                                                                                                                                                                                        Jan, 15let

Druhý lednový víkend roku 2010 a jeho sněhovo-ledové hrátky potvrdil, že Touha v zimě v Brně zůstala oprávněně. Ve dnech 8.-10. ledna uspořádalo Pohybové studio Cyranovy boty ve spolupráci s volnočasovým centrem Lužánky a Bezbariérovým divadlem BARKA v Brně první ročník festivalu Tanec a handicap, kde se představil společný projekt Čtvero. Na festivalu se potkalo 60 účastníků z Prahy, Brna, Jablonce nad Nisou a Ostravy. Z nich bylo 25 s handicapem nejen tělesným, ale i smyslovým (nevidomí). Tento festival finančně podporoval program Mládež v akci a Charta 77.

Toto představení bylo jedno z nejlepších, které jsem kdy viděla. Moc mě to bavilo pozorovat, co všechno se dá vyjádřit výrazovým tancem. Je moc super, že se společně podílejí lidé s handicapem a lidé zdraví. Nikdy bych nevěřila, že i člověk, který nevidí, může tancovat. A myslím, že tento projekt je důkazem, že když se chce, tak jde všechno. Tímto bych chtěla také poděkovat za příjemně strávený pateční večer, udělalo mi to velkou radost.                                                                                          Martina Storchová, studentka speciální pedagogiky MU

Dá se říct, že nejnepříjemnějším okamžikem festivalu bylo vzrušení, které účastníkům festivalu připravili pracovníci Českých drah. Jako první se ve dvou skupinách do Brna dostavili vlakem Ostraváci. Jednu ze skupin čekalo na brněnském Hlavním nádraží překvapení. Ačkoliv si objednáváte jízdu pro vozíčkáře v předstihu, vězte, že se může stát, že vám „zapomenou“ přistavit plošinu. No, stane se. Informace nedojdou včas tam, kam mají. Vzrušení nastalo v okamžiku, kdy došlo k vypravení vlaku na další jízdu v momentě, kdy se tato plošina instalovala. Mno, ale zase, kdo z vás si kdy beztrestně zatáhl za záchrannou brzdu, že? Když tedy nepočítám fakt, že na zpáteční cestu Ostravákům přistavený vagon pro vozíčkáře nebyl vytopen, účastníky festivalu hřálo vědomí příjemně stráveného víkendu.

Problémy ale působilo především počasí. Kvůli většímu množství sněhu z Ostravy nedorazili hlavní sólisté a navíc Filip Skála – jeden z tanečníků – byl odvolán zpět do Ostravy kvůli účinkování v představení v Národním divadle. Účastníci z Prahy přicestovali auty až na poslední chvíli, přijeli akorát na plac, když se v divadle nachystala světla a vyzkoušely prostorovky. Poprvé jsme se všichni konečně potkali na jevišti v pátek v sedm hodin večer.

I někteří choreografové se viděli poprvé. Ujasnili jsme si nástupy a odchody z jeviště a ubezpečili se, že „na to“ máme pouze dva pokusy. Jeden teď, na generálce, a druhý v osm hodin večer před diváky. Takže konečná forma představení Čtvero vykvetla až na zkouškách v Barce.

Viděla jsem představení Čtvero, Nebylo to první představení tančících osob s handicapem, které jsem viděla, a přesto jsem byla uchvácena. Ti, kteří si nedokážou představit člověka na vozíčku, jak tančí, by měli zavítat na podobné představení. Představení bylo rozděleno do 4 částí a každá byla velmi originální, bylo to tak silné a krásné, že se mi chtělo brečet. Velmi jsem ocenila touhu tančících, osvětlení a hudbu, které perfektně utvářely atmosféru celého představení.                                         Martina Srbová, studentka speciální pedagogiky MU

 Druhý festivalový den se od rána zkoušelo v divadle. Ve volných chvílích se mohli účastníci zúčastnit muzikoterapie a odpoledne canisterapie, které probíhaly v prostorách volnočasového centra Lužánky. V odpoledních hodinách dorazil pátý soubor T.I.K z Jilemnice (Jablonec nad Nisou) pod vedením Ilky Kulichové. V 19.30 h byla zahájena ve foyer divadla výstava fotografií projektu Čtvero od Jiřího Tashiho Vondráčka. A večer mohli diváci shlédnout přehlídku choreografií pěti tanečních skupin.

… mohli jsme shlédnout osm choreografií. Taneční skupiny pracují s lidmi s handicapem odlišně, proto byla každá choreografie něčím výjimečná a nezaměnitelná. Nejen pro diváky, ale i pro samotné tanečníky, byl sobotní večer silným zážitkem. Všichni tanečníci s handicapem si pohyb užívali a měli z něj viditelnou radost…                                         komentář diváka

I přes únavu a náročnost programu se účastníci s nadšením a dalším očekáváním sešli v neděli dopoledne na společném workshopu v prostorách volnočasového centra Lužánky. Cílem workshopu bylo seznámit se jak osobně, tak po taneční stránce a ukázat si, jakým způsobem skupiny pracují. Každý z lektorů tak vedl část asi dvouhodinového workshopu. Nikdy jsem se nesetkala s takovou radostí a energií, jako toto ráno. Věřím, že z této energie budeme všichni čerpat ještě dlouho.

Nedělní workshop rozvíjel pohyblivost tanečníků s handicapem i bez. Všichni také museli najít důvěru v člověka, kterého třeba viděli poprvé v životě.                                       Katka, 20 let

Nakonec všichni, než se rozprchli na vlaky a na dálnice zasypané sněhem, dostali úkol popřemýšlet nad tématem pro příští ročník festivalu. Návrhů bylo hodně, vybírat bude těžké. Stejně jako sladit termíny pro odehrání projektu Čtvero v Praze a Ostravě. Předběžně jsme se domluvili na období léta až podzimu letošního roku. A plánujeme další společná setkání, soustředění a také spolupráci se souborem z Bratislavy.

Chtěl bych téma Slunce, protože slunce je světlo, které svítí na nás všechny a dodává nám energii.                                                                                                                                                  Tomáš, 15let

Na závěr bych chtěla uvést, že festival přinesl mnoho radosti nejen pořadatelům, ale i účastníkům. Cílem festivalu bylo vytvoření prostoru pro setkání lidí, kteří se věnují stejné oblasti – umění a handicapu, vytvoření společného projektu skupin, věnujících se integraci handicapovaných lidí prostřednictvím tanečního a pohybového umění. Nabídli jsme veřejnosti možnost vidět práci souborů, které se zaměřují na integraci handicapovaných.

Díky brněnskému fotografovi Jiřímu Tashimu Vonráčkovi jsme vytvořili putovní výstavu z festivalových fotografií, kterou jsme pojmenovali Fotografie Tanec a handicap 2010. Tato výstava poputuje společně s projektem Čtvero v průběhu roku 2010 do Prahy a Ostravy.

Brněnská výstava bude veřejnosti přístupná po celý únor v Café Mezzanine na Údolní č.15. Café Mezzanine je bezbariérová nekuřácká kavárna v centru Brna, jejímž cílem je dopřát všem milovníků kávy ten nejlepší požitek. Proč? Protože i pití kávy může být zážitkem. A právě zde se bude dne 1.února 2010 od 18 hod. konat vernisáž.

Bližší informace můžete najít na stránkách www.cyranovyboty.cz.

Festival Tanec a handicap na mě udělal velmi dobrý dojem. Měla jsem z něho pocit, že tu jsou lidé s handicapem na prvním místě. A to je dobře, protože zdravý člověk má v současné době mnohem více možností se tanečně vyžít – účastnit se různých soutěží, přehlídek, festivalů apod. Proto je zapotřebí takovýchto festivalů, kde se zapojují integrované skupiny.

Vystoupení integrovaných skupin bylo hodně zajímavé. Vesměs všechny soubory měly zvládnutou techniku. Člověku se chvílemi tajil dech. Snad bych jen podotkla, že v některých choreografiích byla veliká hrubost zdravých tanečníků k tanečníkům s handicapem. V hodně případech to zřejmě bylo záměrně, ale možná by bylo vhodnější použít sílu v menší míře.

Dle mě by neměl divák trnout, zda se tanečníkovi s handicapem náhodou něco nestane.

Rozdíl v úrovni mezi jednotlivými soubory zajisté je. Ale podle čeho soudit? Podle zvládnuté taneční techniky nebo podle pocitů, které do své choreografie tanečníci vnáší?! V každé skupině jsou lidé jinak tělesně postižení, jsou schopni něčeho jiného. Nelze určit, která skupina byla horší či lepší.

Práce v integrovaných skupinách je velmi obohacující jak pro tanečníky zdravé, tak i

s handicapem. Je úžasné, když za vámi po vystoupení přijdou rodiče tanečníka s handicapem a jsou v šoku z toho, čeho je jejich dítě schopno. Jakou pohyblivost má na jevišti. Jak z něho vyzařuje všechna ta energie, chuť a víra. Určitě se také naučí více důvěřovat, protože důvěra je v tanci nezbytná.

I pro zdravé tanečníky je to velmi přínosné. Zjišťovat, co je u tanečníka s handicapem možné a co ne. Možnost učit se poznávat pohyblivost člověk s nějakou pohyblivou omezeností.

Člověk si i tímto uvědomí životní hodnoty, které jsou důležité a které až tak ne. Když člověk stojí společně s integrovanou skupinou na jevišti, čelí potlesku diváků a má slzy dojetí na krajíčku, uvědomí si, že si lidé zbytečně komplikují a znepříjemňují život nedůležitými prkotinami.

Festival byl pro tanečníky s handicapem velmi přínosný, alespoň podle mého názoru. Doprovodné akce, jako například canisterapie, byly zajímavé. Co se týká canisterapie, nebylo by špatné, kdyby se účastnilo ještě více pejsků. Pro mnohé to bylo něco nového.

Myslím si, že si tento festival i přes některé obtíže spojené s malým prostorem v divadle Barka či sněhovou kalamitou všichni užili.                                                                     Kateřina Šírková

Autor článku: Bc. Jitka Semotamová, koordinátorka festivalu

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>