Otevřete schránku a kuk, vyskočí na vás politik. Zapnete televizi a bác, je tam zase. Přihlásíte se na sociální sítě a vida, vypadá to, jako by mezi vašimi přáteli byli samí budoucí poslanci. Začtete se do Vozíčkáře a… to snad ne, zase politika! I když by se mohlo v předvolební době zdát nadbytečné, i my jsme na naše stránky zařadili předvolební anketu. Ovšem, troufám si říct, že našemu tématu se jiná média nevěnují. Oslovili jsme šest stran, hnutí či koalic, které měly podle červencových preferencí šanci dostat se nad pětiprocentní hranici a obsadit tak nějaká křesla ve sněmovně. Některé strany odpověděly, jiné, i přes opakované výzvy, ne (ANO, ČSSD). Na vás už je posoudit, jak někteří politici vnímají postavení hendikepovaných ve společnosti a co konkrétního by po nástupu do funkce chtěli zlepšit.

(ata)

 

Položili jsme tyto otázky:

  1. Co považuje vaše strana/hnutí/koalice za největší nedostatek současné legislativy zaměřené na lidí se zdravotním postižením? A jak ho chcete napravit?
  2. Jsou podle vás v Česku již vytvořeny nezbytné podmínky pro plnohodnotný život vozíčkářů a pro jejich rovnoprávné začlenění do společnosti?

 

Adam Kratochvíl - TOP 09TOP 09, Adam Kratochvíl, student a kandidát moravskoslezské kandidátky (vozíčkář)

  1. Je důležité si připomínat, že integraci, je třeba provádět s rozvahou, koncepčně a přitom rychle. Na to se snažíme myslet a podle toho jsme program vytvářeli. V našem programu neslibujeme nic, co by se nedalo splnit. Důležitá je pro nás podpora lidí s postižením, a nejen ekonomická pomoc, která nikdy nebude dostatečná. Chceme podporovat zaměstnanost lidí s postižením, bydlení a sociální služby poskytující služby lidem s postižením. Je důležité řešit kritickou situaci v lékařské posudkové službě – chceme, aby nároky lidí s trvalým hendikepem nebyly opakovaně přehodnocovány. Chceme zvýšit postupně příspěvek na péči v nejvyšším stupni a také změnit jeho posuzování.

 

  1. Rozhodně ne, je plno věcí, které jsou třeba změnit anebo vylepšit. Velikou mezeru vidíme v pružnosti státu a společnosti České republiky, s jakou přistupují k lidem s postižením. U vozíčkářů se to znásobuje kvůli bariérám, nejen těm stavebním, ale i těm komunikačním, které se vytvářejí z předsudků. To jsou asi největší mínusy a samozřejmě na tom je těžké nějak pracovat v parlamentu. Chceme lidi s jakýmkoliv postižením podpořit ve fungování v každodenním životě a vytvořit jim takové podmínky, při nichž bude jejich postižení minimalizováno. Věříme, že to je jediný lék na to, aby lidé s postižením žili plnohodnotným životem. Je důležité si pamatovat, že každý je za svůj život a jednání zodpovědný. Nedotknutelná je pro nás svoboda – nechceme nikomu přikazovat, jak má žít.

 

kducslKDU-ČSL, Vít Kaňkovský, poslanec a zastupitel Kraje Vysočina

  1. Těch problémů je více, osobně mne nejvíce mrzí, že se nepodařilo prosadit navýšení příspěvku na péči ve 3. a 4.stupni míry závislosti u osob, které jsou v domácí péči. MPSV připravilo změnu zákona o sociálních službách až v posledních měsících tohoto volebního období s desítkami změn a tím odsoudilo tento zákon do „propadliště dějin“. Pevně věřím, že se co nejdříve v novém volebním období podaří změnu výše příspěvku na péče u nejtěžších postižení zvýšit. Dalším velkým problémem zůstávají omezení v zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Rád bych také, aby změny, které jsme prosadili v rámci poslanecké novely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, byly rozšířeny ve smyslu 3 nových závažných diagnóz, které by měly být do zákona nově zařazeny.

 

  1. Navzdory tomu, že v posledních 15 letech byla pro občany se zdravotním postižením řada věcí udělána, tak stále existuje řada bariér, ať už fyzických či jiných, které lidem se zdravotním postižením brání se plnohodnotně zapojit do všech oblastí života. Je třeba motivovat zaměstnavatele k vytváření nových pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením a to i na pozice, na kterých si to v tuto chvíli- někdy spíše z předsudků, nedokážeme představit. Mám kamaráda ortopeda, který po úrazu skončil sám na vozíku a dnes je primářem spinální jednotky- pro někoho nepředstavitelná myšlenka a přece je to možné.

 

odsODS a Soukromníci (koalice), Jana Havelková, tisková mluvčí

  1. Jako zcela zásadní problém vnímáme extrémní byrokracii v resortu MPSV. Zlidštění, zrychlení, zefektivnění této byrokracie považujeme za zcela zásadní pro bezprostřední zlepšení kvality života zdravotně postižených. Odpovídá to i našemu programovému cíli – antibyrokratické revoluci. Chronický problém posudkové služby naprosto zbytečně zhoršila tato vláda přijetím služebního zákona, čímž ze státní služby vyřadila podstatnou část posudkových lékařů a dále tím prodloužila již tak problematické rozhodování ČSSZ o přiznání potřebných dávek pro zdravotně postižené. Z pozitivních opatření prosazujeme např. reálné zavedení konceptu koordinované rehabilitace do praxe.

 

  1. Česká republika samozřejmě má v rovnoprávném začlenění vozíčkářů do společnosti svoje rezervy. V oblasti vzdělávání je v poslední době velkým tématem inkluze, o které se diskutuje primárně v souvislosti se žáky s různým stupněm mentálního postižení. Často se ale zapomíná, jak důležitá jsou podpůrná opatření právě pro žáky s postižením fyzickým, od zajištění kvalitních asistentů, pořízení pomůcek až po realizaci nutných stavebních úprav. Tam všude by byly potřeba peníze, které jsou kvůli ideologické zaslepenosti současného (a minulého) vedení MŠMT vydávány na násilnou integraci mentálně postižených dětí, pro které to není ani zdaleka optimální řešení. Značný dluh je i při stavebních pracích ve veřejném prostoru, bezbariérovosti veřejné dopravy atd.

 

kscmKSČM, Hana Aulická – Jírovcová, stínová ministryně pro oblast sociálních věcí

  1. Velký problém spatřujeme například ve lhůtách pro přiznání jednotlivých dávek, ať jsou to dávky pro osoby se zdravotním postižením nebo příspěvek na péči (čekací lhůty pro posouzení a rozhodnutí jsou od 1/2 do 1 roku, ale i déle).

Řešením by mohlo být personální posílení ÚP o posudkové lékaře. Naše návrhy se ovšem při jednání o této problematice ubíraly směrem k možnému systémovému řešení celého posuzovacího procesu. Navrhovali jsme, aby dotčení zaměstnanci ÚP přešli pod ČSSZ (k posudkovým lékařům jako přímí spolupracující zaměstnanci). S podobnou verzí přišli i zástupci MPSV a padaly návrhy na zavedení pozice asistenta posudkového lékaře (ne však přechod zaměstnanců z ÚP), zabezpečení dostatečného počtu posudkových lékařů (např. zavedení tohoto oboru na VŠ, zvýšení platového ohodnocení) atd. Stav je totiž i po zavedení služebního zákona tristní. Z jiného politického klubu také vzešla myšlenka přechodu posudků na praktické lékaře. Nic z toho se však legislativně nepřipravilo a vlastně se o problému jen zahájila diskuse.

K jednotlivým předloženým zákonům a novelám jsme podávali vlastní pozměňovací návrhy, a to tak, aby lépe a systematičtěji řešily problematiku zdravotně postižených. Pravicovými poslanci jsme byli přehlasováni s argumentem, že se to bude zneužívat. Příkladem je zákon o poskytování dávek pro OZP, v němž jsme podporovali např. vyšší částku příspěvku na mobilitu, upravení a snížení příspěvku na zvláštní pomůcku od žadatele, zjednodušení procesu a jasně definované nároky na zvláštní pomůcku u motorového vozidla a zkrácení lhůty na opětovné požádání o tento příspěvek již po 7 letech. Dále byl předložen náš pozměňující návrh k zákonu o nemocenském pojištění (dlouhodobé ošetřovné), kde jsme navrhovali povinnost pro zaměstnavatele s uvolněním zaměstnance, který pečuje o dlouhodobě nemocného. I z toho je patrné, že naší prioritou je systematičnost, která skutečně napomůže zlepšit stav, který nastal v době Drábkovy reformy.

 

  1. Na část této otázky jsem možná i odpověděla v předchozí odpovědi, ovšem jsem si vědoma, že máme před sebou v ČR ještě velký kus práce. Podmínky pro život vozíčkářů jsou různé od kraje po města a obce. Někde vycházejí velice vstříc, někde stále opomíjejí fakt, že i u nich žijí lidé na vozíku. Zde je ale opět třeba říci, že je důležitá legislativa, a ta by měla systém zjednodušit, zrychlit a důstojně pomoci potřebným.