obrázek plošina u RegioJetuDobrá věc se podařila, i když s menším zpožděním. V našem časopisu jsme psali o problémech vozíčkářů při cestování vysokopodlažními vlaky, které provozuje firma RegioJet. Její majitel Radim Jančura však v rozhovoru slíbil, že do bariérových souprav na trati Praha – Ostrava – Žilina budou do půlky prosince namontovány nástupní plošiny.

Na konci ledna jsme se zeptali tiskového mluvčího firmy, zda k tomu došlo. „Ano, soupravy jsou vybavovány našimi skládacími plošinami, které jsou umístěny při přepravě vozíčkáře na takzvanou představku vagónu (nástupní prostor) a které umožní bezproblémový nástup osoby na vozíku,“ odpovídá Aleš Ondrůj. Všimněte si: soupravy jsou vybavovány. Čili na konci ledna ještě nebyly všechny vybaveny… Přesto si Regiojet zaslouží za vstřícnost k vozíčkářům pochvalu. V současnosti totiž neexistuje legislativní nástroj, který by soukromé dopravce přinutil k bezbariérovým úpravám starších vysokopodlažních vagónů.

Pan Jančura také na podzim oznámil, že jeho firma chce pokrývat železniční trať z Prahy přes Berlín do Hamburku a že vlaky na ní jezdící budou mít plošinu i bezbariérové WC. A podotknul, že vozíčkáři prý budou sedět s ostatními cestujícími, dokonce přímo v restauračním vagónu. „Toto je projekt ve spolupráci s německými drahami a bohužel zatím k němu nemáme možnost sdělovat další informace. Každopádně mohu potvrdit, že takové vozy jsou součástí plánů rozvoje vozového parku dopravce RegioJet,“ informuje pan Ondrůj.

 

Dálkové autobusy: jeden velký průšvih

Dlouhodobě velmi nepříznivá je situace u dálkových autobusů. Ty, které v Česku provozuje Jančurova společnost Student Agency, jsou vysokopodlažní a bariérové. Nutno ovšem zdůraznit, že bariérová vozidla mají v dálkové dopravě i ostatní firmy. „Není v tom rozdíl mezi námi a dalším společnostmi. Osoby se sníženou pohyblivostí běžně přepravujeme, a to za podmínek stejných jako u jiných dopravců,“ potvrzuje tiskový mluvčí RegioJetu. A ujišťuje, že potřebnou péči jim poskytuje palubní personál.

Pozoruhodnou výjimkou je už několik let spoj mezi Prahou a Libercem, na kterém je nasazováno nízkopodlažní vozidlo s plošinou. „Tento autobus je vhodný pro přepravu do 1,5 hodiny jízdy, ale na delší trasy není vyhovující,“ vysvětluje pan Ondrůj. A dodává, že důvodem k vozíčkářsky vyhovujícímu vozidlu je fakt, že mezi Prahou a městem pod Ještědem neexistuje dobré vlakové spojení.

Hlavní příčinou dlouhodobé mizérie je nejspíš neúčinná legislativa. Kde nejsou stanoveny a vymáhány výrazné sankce za bariérovou veřejnou dopravu, tam si dopravci dělají, co chtějí… Listina základních práv a svobod sice všem občanům zaručuje rovná práva, ale vozíčkáři jsou v Česku v dálkových autobusech zjevně diskriminováni.

V této souvislosti je zajímavé, že když se Student Agency rozhodne expandovat do zahraničí, hned je nízkopodlažní vozidlo na scéně. Konkrétně: v médiích se objevily informace, že firma dodá své autobusy na linky do Mnichova, Norimberku a Mannheimu a že půjde o nízkopodlažní vozidla. Aleš Ondrůj však namítá, že „jde o linky Německých drah DB Bahn, pro které budeme speciálně pořizovat velkokapacitní dvoupodlažní autobus, který nabídne i místo pro cestování vozíčkářů. Tyto linky vyžadují nasazení takto velkého autobusu, a proto jsme se rozhodli využít této skutečnosti a pořídit vozidla, která mají nejen velkou kapacitu, ale i speciální místo pro osoby na vozíku.“ Jinými slovy: nejde o rozdílný přístup společnosti RegioJet k mezinárodní a vnitrostátní přepravě, ale o to, že autobusy s menší přepravní kapacitou nedisponují prostorem pro vozíčkáře.

Problém každopádně trvá. Zatímco v meziměstské dopravě už se občas objeví nízkopodlažní autobus a v něm osoba na vozíku (příkladem budiž spojení mezi Pardubicemi a Chrudimí), v dálkovém autobuse je vozíčkář vzácnější než milionová výhra v loterii.

Miloš Pelikán