Naplnění přirozených citových a sexuálních potřeb, nebo „trojský kůň prostituce“?

Debata o sexualitě hendikepovaných není rozhodně žádná novinka. Ve Francii probíhala – ovšem mimo oficiální struktury – už před rokem 2005, kdy byl přijat zákon o kompenzaci hendikepu. Ten vynesl otázky sexu zdravotně postižených z rodin a uzavřených komunit do veřejného prostoru: patří sexualita mezi potřeby, jejichž naplnění má společnost podporovat? Ani po osmi letech nemá francouzská veřejnost a legislativa jasno.

Letošního 25. března rada francouzského kraje Essonne v jednání o postavení hendikepovaných osob přijala usnesení, že je třeba začít „uvažovat o vzdělávání profesionálů – průvodců sexualitou u těžce hendikepovaných osob“. Už samotná opatrná formulace naznačuje, že jednání nebyla snadná. Ačkoli konkrétní termín „sexuální asistence“ byl nakonec z textu odstraněn, feministické organizace byly přesto pohoršeny tím, co nazývají „trojský kůň prostituce“.

K otázce placených sexuálních asistentů se zatím staví odmítavě i francouzský Národní poradní výbor pro etiku (CCNE), který předjímá závažná rizika těchto služeb. Výbor nicméně doporučuje spustit program edukace osob, které budou „pečovat“ o sexualitu pacientů a vzdělávat je v ní.

Zkušenosti „z první ruky“

Diskuse naráží na odpor vycházející z obav rodičů, na neznalost mechanismů touhy u hendikepovaných i na právní vakuum. Michel Toulon, který byl sedm let vedoucím zařízení pro dospělé s vícečetným postižením a především je otcem dospělého autisty, oceňuje odvahu Jérôma Guedje, předsedy rady Essonne, který toto kontroverzní téma předložil k jednání. Michel Toulon v rozhovoru pro časopis Observateur i ve svém blogu mimo jiné říká: „Co se občas odehrává v zařízeních pro osoby zcela závislé na péči druhých, je výrazem ryzího pokrytectví. Ano, občas se stává, že tváří v tvář zoufalství a neschopnosti naplnit přirozené tužby pomohou svým klientům zdravotně-sociální asistenti. Veřejnost nechce o tomto problému vědět, nechce to pochopit, nechce tomu dát patřičný rámec. Jenže citlivost, citovost a sexualitu přece musíme respektovat i u osob s velkou mírou závislosti na druhých. Intimní kontakt asistentů s hendikepovanými už existuje. Vzpomínám si, jaké jsem v době svého zaškolování zažíval rozpaky, když jsem při intimní hygieně poprvé zaznamenal projevy touhy mužů i žen z našeho zařízení… Podle mého názoru bychom se měli soustředit na to, že mnoho lidí kvůli svému hendikepu vyžaduje pomoc jiné osoby při veškerých denních úkonech. Vyškolení asistenti je krmí, pomáhají s toaletou (včetně intimní), přebalují je, oblékají… Co se děje v člověku, který je pouze objektem péče, bolesti a úzkosti? Co víme o jeho těle? O jeho touze? Jaké psychické dopady vyvolává frustrace z toho, že není schopen ani autoerotiky?“

Švýcarská odpověď

Námitky Národního poradního výboru pro etiku („sex musí být vždy spojen s láskou“, „není to úkol pečovatelů ani profesionálů“, „při sexuální asistenci se prodává tělo“…) rozmetalo svými argumenty založenými na několikaleté praxi švýcarské sdružení Corps Solidaires (Solidární sbory/těla), které působí od roku 2009. Ve Švýcarsku absolvují sexuální asistenti a asistentky tříleté pomaturitní studium a musí projít psychoterapií. Své povolání vykonávají buď jako zaměstnanci nějakého zařízení, nebo docházejí do domácností (pojišťovny proplácejí zhruba 80 euro).

V prohlášení zástupců sdružení, mezi nimiž jsou kromě samotných asistentek a asistentů i psychologové a sexuologové, se dočteme: „Připravit člověka o základní tělesnou zkušenost znamená bránit jakémukoli psychickému začlenění sexuality. My nabízíme odpověď, která kombinuje rozkoš i ochranu před podněty. Výbor schvaluje stávající pokrytectví – pokoutní sexualita může pokračovat ve skrytu a s pocitem viny. Čekali jsme důstojnější odezvu na přání občanů, kteří už deset dvacet let čekají, až jim bude tato podstatná životní zkušenost dostupná!“

Intimita a hendikep? Poradí film

Zatímco legislativci, etici a samozvaní ochránci morálky se přou o definici prostituce a o to, zda je sexualita pro plnohodnotný život podstatná, filmoví tvůrci a diváci mají jasno. V posledních letech vzniklo několik mimořádných děl, v nichž je tematika sexu postižených podávána naprosto přirozeně. O filmech Nedotknutelní, Hasta la vista nebo Teorie létání už jsme psali, dnes vás chceme upozornit na novinky.

Sezení

Od začátku dubna je v české distribuci DVD s americkým filmem The Sessions (Sezení). Autentický příběh básníka a novináře Marka O’Briena, který je po dětské obrně upoután na lůžko a dýchá s pomocí přístrojů, natočil režisér Ben Lewin, který se sám potýká se stejnou nemocí.

Mark se na prahu čtyřicítky rozhodne přijít o panictví a najímá si profesionální společnici. Tu ztvárnila fantastická Helen Huntová, jež za tuto roli získala nominaci na Oscara. Zobrazení toho, jak sexuální asistentka Cheryl navazuje vztah se svým klientem (hraje ho John Hawkes), je navzdory nahotě obou aktérů velmi cudné: hlavním tématem ostatně není samotný sex, ale hledání hranic intimity. Cheryl své zaměstnání vykonává s profesionálním zaujetím a – což je třeba dodat – s manželovým souhlasem a pochopením. Samotný sex pojímá Cheryl jako službu, kterou ovšem odvádí s maximální empatií; přistupuje ke svému klientovi stejně jako dobrý psycholog. Divák je zpočátku zaskočen otevřeností scén, ale v průběhu filmu si uvědomuje, že sex je jen nástroj, cvičení, překážka, kterou je třeba zdolat na cestě za tím nejdůležitějším – za láskou a vztahem.

Legit
Nový americký seriál Legit (slangový výraz s významem zhruba „v poho“) je remakem skotského seriálu z roku 2006. Britské kořeny prozrazuje i svým – silně nekorektním – humorem. Hlavní postavou je australský stand-up komik Jim (Jim Jefferies), který nyní žije v Los Angeles. Bydlí se svým kamarádem Stevem, jehož mladší bratr Billy trpí svalovou dystrofií a vyžaduje neustálou péči. Věčně opilý a zkouřený Jim, který je po většinu času dost mimo, nevidí důvod, proč by se měl Billy užírat nudou v pečovatelském domě, a tak se Billy i přes odpor rodiny nastěhuje do velmi „nepečovatelské“ mužské domácnosti. První pánská jízda vede pochopitelně do bordelu v Las Vegas; dvaatřicetiletý Billy tady přijde o panictví, což je iniciační zážitek otvírající další možnosti, jako je alkohol, marihuana a jiné život ohrožující záležitosti, ale třeba i rande přes videochat. Při veškeré své neomalenosti a hrubosti má Jim pro Billa daleko větší pochopení než starostlivá, ale vylekaná rodina.
Ve Spojených státech právě skončila první třináctidílná série, další se plánuje na příští rok. Na internetu lze zhlédnout seriál s českými titulky.

Barbora Antonová

Sdílet

Pod názvem neODHALENÍ je k vidění soubor černobílých aktů, které dokazují, že i mladí lidé s poškozenou míchou dovedou být přitažliví, krásní a žádaní. Jejich autorem je světoznámý fotograf Robert Vano.

Expozice nazvaná Umíme se postavit na vlastní nohy vychází z chytré nadsázky. Dvojice fotek Lukáše Pelecha představují lidi žijící naplno. Jeden snímek představuje konkrétního člověka na vozíku, druhý je nápaditou metaforou, kdy roli nohou hrají předměty typické pro jeho profesi či hobby. Poselství, které Učitel, Svářeč, Kadeřnice či třeba Myslivec sdělují, lze vyjádřit takto: Nemůžeme chodit, ale pracujeme, studujeme, sportujeme, rybaříme. Naše páteř je zlomená, ale my ne.

Výstava je otevřena v pracovní dny, konkrétně v pondělí a středu od 8 do 17 hod., v úterý a čtvrtek od 8 do 16 hod. a v pátek od 8 do 13.30 hod.

(mp)

Sdílet

Mezi další sortiment, který půjčovna nabízí, patří například různé typy chodítek, toaletní židle, nástavce na WC, schodolezy, sedačky na vanu a do sprchy, servírovací stolky a rehabilitační šlapadla. Pomůcky si můžete zapůjčit přímo v Centru, které je otevřeno od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin a sídlí v Pardubicích v Bělehradské ulici č. p. 389. Pro více informací můžete také zavolat na telefonní čísla 775 693 988 nebo 466 335 630.

Andrea Dubcová, DiS. (sociální pracovnice)

Sdílet

Jako každý rok, i letos si mohli chodící návštěvníci závodu vyzkoušet jízdu na kolečkovém křesle, mimo soutěž si mohli účastníci vyzkoušet střelbu z luku a se zábavou i organizací pomáhalo občanské sdružení Okolo.

Pro příští ročník závodů máme na organizátora velkou prosbu. Ať zařídí teplé a slunečné počasí, nebo závod uskuteční až v červnu.

Monika Henčlová

Sdílet

Internet je místem, kde se můžete dozvědět o všem, co vás zajímá. Stačí jen vědět, kde hledat. Někdy totiž najdete i místo, kde se kromě informací dostanete také k životním příběhům lidí, kteří mají podobný osud jako vy. Takový je i web Lidé mezi lidmi (lidemezilidmi.cz).

„Píšeme o problémech v celé zdravotně-sociální oblasti, tedy i o seniorech, o postižených dětech, o fyzicky hendikepovaných i o dlouhodobě nemocných lidech s různými diagnózami, a to včetně duševně nemocných,“ řekla redaktorka serveru Dana Mičolová.

Stránka je ojedinělá v tom, že její obsah tvoří výhradně sami postižení. Je tedy jasné, že probíraná témata jsou právě ta, která světem postižených opravdu hýbají. Server však nemá pouze informační hodnotu. V jeho útrobách se skrývá také něco pro umělecky zaměřené čtenáře, rubrika pro výtvarnou a uměleckou tvorbu. Takže pokud si píšete třeba básně či povídky a schováváte je doma do šuplíku, možná je čas s nimi vyjít ven. Mezi lidi.

Zajímavá je také možnost založit si svůj vlastní blog a sdílet s ostatními své názory. Nemusí se jednat zrovna o nějaké závažné téma, které pálí úplně všechny. Když si totiž pročtete pár příspěvků, zjistíte, že lidé píší i o obyčejných věcech. A to je právě na tomto webu hodnotné. Lidskost a nadšení pro věc jako by prostupovaly každou sekcí. Ať už jste zdravý nebo postižený, uvědomíte si, že hendikep nemusí nijak limitovat to, jak se vám žije. „Rádi bychom informovali širokou veřejnost o tom, že lidé se zdravotními problémy dovedou dělat spoustu dobrých věcí a motivovat ostatní lidi s hendikepem, aby svůj nelehký boj s osudem nevzdávali a naopak se aktivně zapojili do různých zajímavých činností,“ vysvětluje Dana Mičolová hlavní smysl webu.

Přispěvatelé jsou lidé z různých koutů celé republiky, ze Zlínského, Moravskoslezského či Středočeského kraje. Právě tito lidé vyhledávají ve svém regionu kontakty na zdravotně hendikepované lidi nebo neziskové organizace ze sociální oblasti.

Jako všude jinde jsou však problémem peníze. „Redaktoři mají zatím smlouvy do poloviny tohoto roku. Další redaktory nepřibíráme. Kdyby se nám podařilo získat nějaké sponzory, kteří by web finančně podpořili, myslím, že by mohlo přibývat i redaktorů,“ doplnila D. Mičolová.

Lidé mezi lidmi je přesně ten typ webu, na kterém stojí za to strávit pár minut, i kdybyste tam vlastně jen zabloudili. Můžete se tam totiž vracet už právě třeba pro ten pocit být člověkem mezi lidmi.

Ladislava Blažková

Sdílet

Sdílet

Sdílet

(ata)

Sdílet

Zúčastnit se mohou současní i bývalí pacienti ústavu starší 15 let, bez ohledu na typ a rozsah tělesného postižení. Všechny disciplíny (např. basketbal, počítačové hry, stolní tenis, florbal, střelba ze vzduchovky, kuželky, šipky, boccia, lukostřelba, slalom na vozíku či plavecká štafeta) jsou koncipovány tak, aby se do nich mohl zapojit kdokoli. Hlavním záměrem her je totiž posílení sebedůvěry hendikepovaného člověka a jeho snahy o návrat do běžného života.

Obvykle si v Kladrubech během čtyř jarních dní zasportuje více než 180 lidí. Jsou mezi nimi vozíčkáři, lidé chodící o berlích, osoby bez rukou i takzvaní vertebráci (lidé s bolavými zády). Každý soutěží za sebe a současně získává body pro svůj tým.

Vstup zdarma, platí se úsměvem. Další informace lze získat na stránkách http://rehabilitace.cz v rubrice Akce nebo na telefonu 724 294 051.

(mp)

Sdílet

Stolní tenis patří historicky k nejúspěšnějším paralympijským sportům v České republice. Těší se velké oblibě, a to nejen díky úspěchům, kterých čeští hráči dosáhli, ale i díky dostupnosti a atraktivitě tohoto sportu. I stolní tenisté ale bojují s problémy. Hlavní překážkou rozvoje tohoto sportu jsou opět finance.

Asociace stolního tenisu funguje celorepublikově a téměř všichni aktivní hráči jsou jejími členy. V zemi existuje zhruba deset oddílů, které provozují stolní tenis vozíčkářů. I díky tak velké hráčské základně se řadí čeští hráči mezi velmi úspěšné na mezinárodním poli. Dosáhli úspěchů například na Mistrovství Evropy v roce 2011, zatím nepřekonaným vrcholem je zlatá medaile z Atén. Od té doby jsou výsledky českých sportovců výrazně na ústupu. Děje se tak ze dvou zásadních důvodů. Prvním jsou přetrvávající problémy s financováním sportu postižených. Druhým, který logicky vyplývá z dostupnosti stolní tenisu, je narůstající zájem o tento sport ve světě, což jednoznačně zvyšuje počty kvalitních soupeřů.

Český reprezentační tým však patří v této době ke slušnému evropskému průměru. Máme tři hráče umístěné ve svých kategoriích do patnáctého místa ve světovém žebříčku. Velký potenciál má Jiří Suchánek, který dosáhl poprvé na medailové umístění na nedávném turnaji v Hodoníně. Tento nadějný hráč pokračuje ve velkém výkonnostním růstu. V plánu Asociace je zapracovat do reprezentace nové mladé hráče Jiřího Žáčka a Petra Svatoše, kteří by se v budoucnu mohli poprat se světovou konkurencí na mezinárodních turnajích. Vyčkejme a nechme se překvapit, kdo bude reprezentovat Česko na olympijských hrách v roce 2016.

Možná to můžete být i vy, se stolním tenisem se totiž dá začít kdykoliv. Výhodou tohoto sportu je to, že je vhodný pro jakýkoliv druh postižení. Berle ani vozík nejsou překážkou. Není třeba hned aspirovat na šampiona, stolní tenis si můžete zahrát i rekreačně. Výhodou speciální haly je rovný povrch, zkušení rádcové i bezbariérové zázemí.

Jak začít? Podle slov Jaroslava Hadravy, předsedy Asociace stolního tenisu vozíčkářů, je nejjednodušší zkontaktovat nejbližší oddíl v blízkosti bydliště (specializované sportovní kluby stolních tenistů na vozíku najdete v Praze, v Pardubicích, v Liberci, v Ostravě atd.) V případě, že by se tento postup neosvědčil, je možné kdykoliv kontaktovat vedení Asociace, které poskytne všechny potřebné informace kde a jak začít. Prvním krokem je tedy nalezení vhodných tréninkových podmínek. Není však potřeba hledat specializovaná sportoviště. „Doporučoval bych především najít vhodné tréninkové podmínky v nějakém oddílu stolního tenisu zdravých,“ přibližuje možnosti začátků J. Hadrava.

Asociace funguje pod Českým svazem tělesně postižených sportovců a stará se o zřizování celoroční soutěže Český pohár. Mimoto spadá do jejího působení celé vedení českého stolního tenisu, včetně reprezentace. Podle svých možností všechny projekty finančně podporuje.

Hodonínské klání ukázalo na budoucí hvězdy

Na začátku dubna se uskutečnil turnaj stolního tenisu vozíčkářů v Hodoníně. Diváci se mohli těšit na šestnáct hráčů z České a Slovenské republiky, kteří se spolu vzájemně utkali v hale na Bažantnici ve dvou kategoriích, a to v soutěži jednotlivců a v soutěži dvoučlenných družstev.

Kvalitní podívanou zaručila kompletní česká a slovenská špička. Vítězství nakonec vybojovali v soutěži družstev Kadlík a Zmrzlý, vítězem soutěže jednotlivců se stal René Tauš, zlatý medailista ze soutěže družstev v Aténách 2004.

Několik podobných turnajů po republice i v sousedních státech je společným projektem Čechů, Slováků a od letošního roku i hráčů z Rakouska a Polska, kteří se tentokrát nezúčastnili kvůli kolizi termínů.

Na turnaji zazářil Jiří Suchánek, který poprvé ve své kariéře získal cenný kov. Mladý nadějný hráč se velmi rychle zlepšuje a v budoucnu o něm zřejmě v souvislosti se stolním tenisem ještě uslyšíme. Druhý turnaj tohoto projektu čtyř států proběhne v září na Slovensku. Mezitím se v květnu chystá Mistrovství České republiky jednotlivců a od dubna se rozjíždí celoroční Český pohár. Nejbližším mezinárodním kláním bude ke konci května turnaj ve Slovinsku, kde čeští hráči rozhodně nebudou chybět.

Jan Štětka

Sdílet