dějiště odpoledního koncertu ve Frant Lázních

Dějiště odpoledního koncertu ve Frant. Lázních.

Ačkoli zářijový festival Souznění pořádá sdružení Aragonit, vnímavému pozorovateli je záhy jasné, že největší odpovědnost má a nejvíc práce musí vykonat jediný člověk. Je jím vozíčkář Miroslav Hrbek, mimochodem náruživý sledge hokejista, hráč našeho reprezentačního týmu. Rozhovor s ním jsem pořídil ve Františkových Lázních, které tvoří s Chebem a Karlovými Vary trojlístek festivalových měst.

Festival Souznění, zaměřený hlavně na folkovou a rockovou hudbu, existuje už patnáct let. Jeho pomyslnou konkurencí může být jen legendární festival Vivat Vita, který se konal na Moravě, obvykle v Olomouci a Zlíně. Jak vznikl nápad udělat přehlídku zdravotně postižených hudebníků a zpěváků na opačném konci republiky, na západě Čech?

Nejsem u festivalu od začátku, ale vím, že zakladatel Aragonitu Martin Frous se vydal s kamarády podívat na Vivat Vitu, protože se dobře znal s vozíčkářem Romanem Herinkem, písničkářem ze Zlína. A napadlo je udělat něco podobného i v Čechách.

Já jsem se k festivalu dostal, až když se připravoval třetí ročník. V Karlových Varech jsme chtěli pod sdružením Aragonit založit sledge hokejový klub a jeho předseda mi tehdy nabídl, abych tuhle přehlídku rozšířil do dalších měst v regionu: do Františkových Lázní a Chebu. Později jsem převzal veškerou administrativu a s ní největší organizační zátěž. Učil jsem se takříkajíc za pochodu, na spoustu věcí jsem přišel až během příprav festivalu. Ale musím podotknout, že mám kolem sebe skupinu dobrovolníků, bez kterých by nebylo možné tuhle akci dělat.

Miroslav Hrbek

Miroslav HrbekPovídáme si krátce po skončení odpoledního programu tady na kolonádě. Příjemně mě překvapilo, že účinkující dávali přednost autorské tvorbě a byli instrumentálně zdatní. Rozhodně nešlo o nudnou přehlídku notoricky známých písniček, jako je Na kameni kámen nebo Když mě brali za vojáka…

Je to tak. My sice těm, kdo na festivalu chtějí zahrát a zazpívat, nestanovujeme žádné podmínky, nijak je neomezujeme. Ale oni sami chtějí ve školách či na kolonádě představit hlavně vlastní písničky. Ti nejlepší pak vystoupí i na večerních koncertech: dnes v Divadle Boženy Němcové tady ve Františkových Lázních, zítra ve Varech, v malém sále hotelu Thermal.

Všiml jsem si, že skoro všichni zpěváci a hudebníci jsou z Moravy. Je to náhoda?

Asi ne. Mnozí vystupovali na Vivat Vitě a potom začali jezdit sem na západ Čech. Vlastně jsme festivalem Souznění převzali pomyslnou štafetu. Koná se vždy třetí víkend v září.

Jste s festivalem spojen dlouhé roky, viděl a slyšel jste celou řadu muzikantů a zpěváků. Které z nich považujete za nejlepší?

Já bych nikoho nevyzdvihoval, bylo by to nefér. Myslím, že všichni byli dobří. Jiná věc je, že jsem si některé účinkující víc oblíbil, protože hrají hudbu, kterou mám rád – bigbít. Ale naživo si poslechnu třeba i operu, kterou jinak vůbec nevyhledávám.

Na večerních koncertech vždy vystoupí nějaká známější kapela jako tahák pro širokou veřejnost. Letos to je Jiří Schelinger revival a Queenie – world Queen tribute band. Je tahle zvyklost spojena s festivalem od samého začátku, nebo jste ji zavedli až ve chvíli, kdy jste chtěli tuhle přehlídku dostat víc mezi lidi?

Dá se říct, že je to tradice. Ale v případě rockových kapel nebo operní zpěvačky je to i nutnost, protože potřebují zvukovou aparaturu, sál s dobrou akustikou a většinou i speciální osvětlení. Na kolonádě za denního světla by jejich vystoupení nedopadlo moc dobře… Na večerní koncerty chceme přilákat co nejvíc lidí. Nejdřív zahrají a zazpívají kumštýři s hendikepem, pro které je vystoupení před početným publikem velmi atraktivní. No a závěr patří tomu, na koho se diváci nejvíc těší: v posledních letech sázíme hlavně na revivalové kapely. Tahle kombinace se nám v rámci festivalu osvědčila a zachováme ji i v příštích letech.

Asi se shodneme, že dnešní doba podobným akcím moc nepřeje. Jak festival financujete?

Trio nevidomých MAKABARA

Trio nevidomých MAKABARA

Podotýkám, že festival děláme proto, aby zdravotně postižení umělci dostali šanci vystoupit před publikem, nikoli abychom z něj měli zisk. Financování je náročné, nejdůležitější je dotace od ministerstva kultury, které nás podporuje řadu let. Moc za to děkujeme! Přispívá nám i Karlovarský kraj, festivalová města a taky některé obce v regionu: ze čtyř set, kterým zašleme dopis, zareaguje asi desetina. Ale každá tisícikoruna od nich je dobrá. Samozřejmě je nutná i podpora partnerů z podnikatelského sektoru. Musíme uhradit náklady spojené s pobytem účinkujících, pronájem sálů, kvalitní ozvučení a spoustu dalších věcí… Nedovedu si představit, že by takhle pojatý festival mohl být ziskový.

Vrátím se ještě k propagaci. Na plakátech jsou zvýrazněny hlavní hvězdy, zatímco hendikepovaní umělci jsou trochu v pozadí. Proč jste zvolili tenhle způsob?

V minulosti jsme měli problémy s diváky kvůli tomu, že jsme festival anoncovali jen jako přehlídku zdravotně postižených umělců. Ukázalo se, že veřejnost stále vnímá tyto lidi jako něco nepatřičného, že má od nich odstup. Uvedu jeden příklad. Když tady v zimě vystoupila v divadle Věra Martinová, lístek stál 250 korun a přišlo asi 300 lidí – bylo vyprodáno. Pak tady zahrála v rámci Souznění, lístek byl zdarma a do divadla přišla jen stovka lidí. A doslechli jsme se, že příčinou malého zájmu bylo právě to, že vystupovala na jednom pódiu se zdravotně postiženými kumštýři.

S tímhle problémem se potýkáme už dlouhé roky. Aby byl festival atraktivnější, zavedli jsme třeba slosování vstupenek o hodnotné ceny. A na plakátech a inzerátech dáváme víc prostoru známým kapelám a zpěvákům, kteří vystupují jako hlavní hvězdy.

Předsudky zdravých lidí se snažíte narušit i pátečním koncertem pro školáky…

Ten se v posledních letech koná v základní umělecké škole v Chebu a zapojujeme do něj i chlapce a děvčata ze speciální školy v Chebu. Pro mě osobně jde o hlavní část festivalu: děti si během koncertu uvědomí, že i vozíčkáři nebo třeba nevidomí patří do společnosti, že umí skvěle hrát a zpívat, že dovedou pobavit.

Připadá mi, že festival není za hranicemi vašeho kraje moc známý, že o něm nevědí ani někteří zdravotně postižení písničkáři, zpěváci a kapely. Tenhle článek to může změnit. Zkuste shrnout podmínky, které dokážete účinkujícím vytvořit.

Všichni mají zdarma ubytování a stravu. Přijet můžou už ve čtvrtek večer, aby v pátek mohli zahrát na koncertu pro školy. Každému přispějeme na jízdné. Samozřejmostí je zvuková zkouška a hraní před natěšeným publikem.

Troufám si tvrdit, že účinkující jsou tady spokojeni a rádi se k nám vracejí. Ale samozřejmě chceme, aby se na Souznění objevily i nové kapely, noví interpreti. Snad se nám to povede.

Miloš Pelikán

 

Kdo chce o festivalu vědět víc, může navštívit stránky www.aragonit-kv.cz nebo kontaktovat Miroslava Hrbka na e‑mailu aragonit.kv@quick.cz a mobilu 603 717 399.