Jak jsem objevila „Vrátka“

I podzimní čas se dá využít k návštěvě historických památek. Patří mezi ně rovněž Židovská čtvrť v Třebíči, zapsaná mezi památky UNESCO. A tak jsem nedávno procházela jejími úzkými uličkami, obdivovala různé stavební styly i vynalézavost původních obyvatel. Například aby nemuseli obcházet ulice, udělali si prostě průchod mezi domy. Nebo mezi dvěma sousedními domy postavili „rampouch“, což je oblouk se stříškou.

Bezbariérová kavárna Vrátka

Měla jsem zkrátka co obdivovat. Jenže najednou zavál od řeky Jihlavy studený vítr, navíc mě z chůze po hrbolatém dláždění začaly bolet nohy. Zatoužila jsem po místě, kde bych mohla na chvíli usednout do tepla, k hrnku čaje nebo kávy. Podařilo se mi takové najít nedaleko Zadní synagogy. V přízemí jednoho starého domu jsem uviděla kavárnu se sympatickým názvem Vrátka. A co navíc – byl před ní poutač s upozorněním: “Tato kavárna je provozována handicapovanými.“

Nezaváhala jsem ani chvíli a vešla dovnitř. V malé místnosti s několika stolky mě uvítala vůně nejen kávy, ale především skořice, medu, anýzu i jiného koření. Nesla se z vedlejší pekárny, která ke kavárně patří. A uviděla jsem také pult s nejrůznějšími dobrotami. Byly tu malé koblížky, kremeše, štrúdly, perníčky, linecké pečivo, sušenky. A také cukroví královny Ester. Židovské pečivo, vyráběné podle receptu paní Marty Křivánkové, obyvatelky této čtvrti. Je to drobné sladké cukroví, do kterého se přidává celý mák. Nejoblíbenějším židovským pečivem kavárny je cukroví s různými náplněmi, zvané „hamentaše“, které se dříve peklo na židovský svátek PURIM.

: V kavárně pracují také Jitka a Markéta

Kromě toho jsem v malé místnosti objevila známou tvář – Hanku Valovou z Ligy vozíčkářů, která je teď manažerkou třebíčského občanského sdružení Vrátka. Právě jemu kavárna patří. Pracuje tu deset zdravotně handicapovaných lidí. Od Hany jsem se dozvěděla, že sdružení má i další provozovny. Květinářství, minigalerii, výtvarnou a šicí dílnu, bazárek a tři trafiky. Tam mohou

návštěvníci kromě novin a časopisů zakoupit také dárky, zhotovené členy sdružení.

Z kavárny Vrátka jsem si domů odvážela dárek pro vnučku – sáček, plný malých srdíček z perníkového těsta. Voněly skořicí a medem. Vnučka je slupla na posezení. „Babičko, zajeď ještě pro další,“ žadonila.