Jedeme v tom dál, protože do velkého vítězství je zatím daleko,

říká Erik Čipera ze sdružení Asistence o snaze zlepšit v Praze dostupnost veřejné dopravy

Vypadá to, jako by vleklá ekonomická krize naplno zasáhla i psychiku pražských úředníků a politiků. Nejen že město dává na bezbariérovost veřejné dopravy čím dál míň peněz, ale ztenčuje se i dobrá vůle a chuť do hledání cest k nápravě. Média jsou plná zpráv o podivných finančních tocích a korupci v dopravním podniku, zatímco volební sliby politických stran zůstávají nesplněny a trable cestujících s postižením nikdo z kompetentních lidí neřeší. Ačkoli 1. září došlo k největším změnám v městské hromadné dopravě od roku 1985, pro vozíčkáře je nadále vše při starém. V následujícím rozhovoru to potvrzuje Erik Čipera, místopředseda Asistence, která patří mezi nejaktivnější neziskovky na pražské scéně: byla například u vzniku pracovní skupiny působící při magistrátu.

– Loni jste odstartovali kampaň za odstranění bariér u lanovky na Petřín. Povedlo se vám probudit z letargie některé vysoké městské úředníky a politiky a začali jste spolupracovat se studenty dvou vysokých škol na návrzích, jak věci napravit. Jaká je aktuální situace?

Letní happening Praha olympijská

Na začátku března jsme pozvali zástupce městské části Prahy 1 a dopravního podniku na veřejnou prezentaci těch návrhů. Docela se jim zamlouvaly, a dokonce si je v elektronické verzi převzali. Byly určitě kvalitnější než původní nápad Metroprojektu, který chtěl u lanovky jen instalovat schodišťové plošiny.

Pak se bohužel situace začala zhoršovat a nyní je komunikace s radním pro oblast dopravy na Praze 1 přerušena. Je to škoda, protože některé návrhy jsou slibné: třeba zvýšit terén na úroveň nástupiště a udělat tam plošinu. To by mohlo být funkční řešení, které by nestálo tolik peněz…

– V oblasti dopravy je evergreenem vašeho sdružení akce „Jedeme v tom s vámi“. Probíhá už několik let, během nichž si to na vozíku po Praze vyzkoušely desítky známých osobností, ale i úředníci a vysokoškoláci. Na jaře se projeli vrcholní manažeři. Co chystáte na nejbližší měsíce?

Právě teď, na přelomu srpna a září, jedou další top manažeři, novinář Jindřich Šídlo a televizní moderátorka Lucie Výborná. Naším záměrem je vytvořit skupinu lidí, kteří mají nějaký vliv, a zkusit je využít pro odstraňování bariér v dopravě a na komunikacích. Uvidíme, zda se to podaří. Koncem roku chceme uspořádat neformální setkání těchto úspěšných lidí, kde se pokusíme společně najít cestu, jak se bariérami co nejefektivněji zabývat.

Z jednotlivých jízd pořizujeme filmové záznamy, protože se během nich odehrávají zajímavé věci. Někde nefunguje výtah, někdo se nemůže dostat do vlaku, leckdy vozíčkáře vynášejí lidé ručně. Ty záběry nám třeba jednou poslouží jako důkazy při snaze o likvidaci městských bariér. A možná z nich sestavíme ucelený dokument.

Určitě pojedeme dál i v příštím roce. Díky projektu získáváme spojence a sympatizanty, což je v současnosti, kdy se situace ve veřejné pražské dopravě zhoršuje, velmi důležité.

– Zdá se, že bez soustavné snahy se ledy neprolomí…

Kajakář Vavřinec Hradilek zkouší sjet obrubník (happening Praha olympijská)

Doufám, že když nepolevíme, tak se to otočí a na konci bude velké vítězství. Mně by v téhle chvíli stačilo, kdyby Praha plnila své sliby. Kdyby se každý rok zpřístupnila jedna dvě stanice metra, aspoň by se tímhle tempem za nějakých deset patnáct let zpřístupnilo celé metro. Ale realita je jiná: letos ani příští rok se tam nic nezmění.

– Vozíčkářsky dostupná stanice metra Národní třída na trase B je na dva roky zavřená, bude se nad ní stavět obchodně-administrativní budova. Dojde na nějaké další stavební úpravy v téhle stanici? A je nové centrum koncipováno jako bezbariérové?

Budova samozřejmě bezbariérová bude, ale vozíčkáři se z ní nedostanou do metra. To byl vůbec prvý náš požadavek, ale investor ho neakceptoval. Město financovalo vybudování druhého vestibulu o několik ulic dál, ačkoliv je v logice věci, aby se na financování této úpravy podílel ten, kdo bude dlouhodobě těžit z lukrativního pozemku. A tak bude vozíčkář muset jet do obchodního centra i do metra horem, nějakých dvě stě tři sta metrů po chodníku.

– Blízko Národní třídy je Lazarská ulice, po které jezdí tramvaje. Ředitel pražského dopravního podniku loni v dubnu sliboval, že bariéry u tamní zastávky budou odstraněny během několika měsíců. Stalo se tak?

I nadále je tam výstup přímo do vozovky. Navíc podle přepravního řádu se z tramvaje ani nesmí vyklopit zdvižná plošina. Takže stanice Lazarská jako by pro vozíčkáře vlastně ani neexistovala. Odpovědnost padá na tři subjekty, které se spolu nedovedou dohodnout: jde o Technickou správu komunikací, Magistrát hl. města Prahy a dopravní podnik.

– Dle červencového otevřeného dopisu vozíčkářky Karolíny Chloubové už byla řada příležitostí, při kterých se mohly zřídit výtahy do důležitých stanic metra v centru města, například na Můstku, Karlově náměstí, náměstí Republiky či Andělu. Snažil se někdo přimět magistrát, aby začal zapojovat developery investující v Praze do financování výtahů?

Když jsme v roce 2008 chystali v Asistenci petici za bezbariérovou veřejnou dopravu ve městě, bylo právě tohle jedním z našich požadavků. Město totiž s developery uzavírá smlouvy o mnoha věcech, třeba o zřízení parkoviště u novostavby, a mohlo by se angažovat i v případě výtahů v metru. Ale bohužel to nedělalo a nedělá. Magistrát alespoň zafinancoval Můstek, kde má podle předělaného projektu bezbariérový výtah ústit přímo na chodník – ale až v roce 2014.

Zajištění bezbariérového přístupu do metra přitom výslovně měla v předvolebních slibech ODS, která drží na magistrátu post primátora a má tam velký vliv. I ostatní strany tohle měly ve svém volebním programu, i když ne explicitně.

– Při nástupu do vagónu mají vozíčkáři velké potíže s různou výškou podlahy vozu a nástupiště. Jde o dlouholetý problém pražského metra, zejména starých vozů vyrobených v Rusku. Řeší ho někdo?

Neřeší. A bohužel je jasné, že ty soupravy vyrobené v 80. letech budou jezdit ještě dlouho, protože nejsou peníze na nákup moderních vozů. Navíc u jednotlivých vagónů je ten výškový rozdíl různý podle jejich opotřebení, takže nástupiště ve stanicích se ani nedá rozšířit zavedením pryžového pásu – jako to je třeba v Helsinkách.

V Kodani a ve Vídni zase mají v soupravách metra instalovanou plošinku, která se v každé stanici automaticky vysune ven a usnadní vozíčkářovi nástup. Dopravní podnik o tom ví a slibuje, že nové vlaky už budou takto vybaveny. Ale do starých souprav to prý nejde.

Je smutné, že pražský dopravní podnik není v odstraňování bariér v metru aktivní, nepřichází s žádnými návrhy. Vlastně jen čeká na naše nápady a pak konstatuje, že se v současnosti nedají provést, třeba kvůli požárním předpisům. To je diametrální rozdíl oproti Vídni, kde úředníci spolupracují se zástupci lidí s postižením, společně hledají a nacházejí řešení. Důsledkem je, že někteří lidé na vozíku, zvlášť na elektrickém, metro vůbec nevyužívají. A bohužel se tam stávají nehody, kdy se vozík zasekne v mezeře mezi vagónem a nástupištěm a uživatel z něj vypadne.

– Kolik tramvají a autobusů je v současnosti nízkopodlažních či s výsuvnou rampou? A snaží se dopravní podnik o další modernizaci vozového parku?

Smuteční pochod za zavřenou stanici metra Národní třída.

Narůstá počet nízkopodlažních tramvají, což je dobré. Odhaduji, že z celkového počtu jich je asi 20 procent. Problémem ale zůstávají zastávky, vhodně upravených jich je zhruba 55 procent. Zbytek je bariérový: je tam úzký ostrůvek nebo výstup přímo do vozovky. Dvacet let po revoluci bych čekal, že na všech tramvajových zastávkách bude aspoň nájezd! Praha by se nad tím měla zamyslet: hlavně dopravní podnik a Technická správa komunikací.

U autobusů je situace lepší, bezbariérových je téměř 50 procent. Zastavují přímo u chodníku, takže vozíčkář se snadno dostane dovnitř. Do autobusu se však vejdou maximálně dva lidé na vozíku, což je v dopravní špičce málo. Navíc vyhrazený prostor je určen i pro maminky s kočárky… Bohužel se však zastavila obměna vozového parku, údajně na ni nejsou peníze. A ještě jedna potíž: občas se stane, že vozíčkář natrefí na neochotného řidiče, který nechce manipulovat s výsuvnou plošinou, ačkoli je to jeho povinnost. Když ale cestující na konkrétního řidiče upozorní, třeba na webovkách dopravního podniku, má za to finanční postih.

– Co vlaková doprava? Které pražské stanice jsou bezbariérové a do kterých se naopak vozíčkář nedostane vůbec či s problémy?

Vzorem může klidně být Hlavní nádraží, které je po rozsáhlé, dobře udělané rekonstrukci. O malých nádražích nemám detailní přehled, ale obvykle jde o starší budovy, které jsou dosud částečně nebo zcela bariérové. Jeden byznysmen nedávno cestoval na vozíku z Modřan do Vršovic, v rámci projektu „Jedeme v tom s vámi“. K nástupišti přijel moderní vlak s plošinou, ale nenašli k ní klíč! A tak ho museli do vagónu vysadit ručně. A ve Vršovicích ho zas museli sundat na perón. Tohle se zřejmě stává i dalším vozíčkářům. K nápravě situace určitě přispěje to, že na železnici začala být konkurence, že jsou tam kromě Českých drah i další dopravci.

– Váš happening „Praha olympijská“ v srpnu upozornil na mizerný stav dostupnosti veřejné dopravy a sjízdnosti chodníků ve Vinohradech. V kterých dalších čtvrtích města je situace z pohledu vozíčkáře podobně špatná?

Páteří veřejné dopravy je v Praze metro. Obecně se dá říct, že vozíčkáři mají potíže hlavně v oblastech, kde není návaznost nadzemní bezbariérové dopravy na metro. Velmi vážným problémem jsou taky nedostupné stanice metra v centru města.

– Při magistrátu od ledna 2009 působí pracovní skupina „Pro Prahu bezbariérovou a otevřenou“, jejímž členem je i Asistence…

Nedávno jsme se dostali k zajímavým číslům na letošní rok. Zjistili jsme, že Praha snížila objem financí na bezbariérové úpravy chodníků o polovinu. To je hrozně moc! Místo aby se tempo úprav zvyšovalo, tak se zpomaluje. Naše skupina, kterou nyní vede vozíčkář Tomáš Uhlík, proto v červnu přijala usnesení pro městskou radu: konstatujeme v něm zhoršování situace a nedodržování slibů. Jsme zvědavi, jaká bude reakce.

– Jak se má zachovat vozíčkář, kterému vadí konkrétní bariéry v městské dopravě či na chodníku? Komu je vhodné adresovat stížnosti a podněty k řešení?

Pro jednotlivce je vždycky nejúčinnější obrátit se na dopravní podnik či na Technickou správu komunikací. A zároveň informovat naši pracovní skupinu při magistrátu. Úředníci ty podněty evidují, vědí o nich. Ale moc jich nedostávají, protože lidé jsou lhostejní, což je škoda. Proto apeluji na čtenáře: Ozývat se má smysl!

– Pokud jde o dostupnost dopravy a celkovou vstřícnost velkého města k vozíčkářům, může za příklad hodný následování posloužit Vídeň. Proč?

Je tam zcela bezbariérová veřejná doprava, s výjimkou tramvají, kterých je přístupných asi 50 procent. Mají optimálně nastavenou frekvenci, s níž na zastávku přijede nízkopodlažní vůz. Doprava je evidentně pro radnice prioritou a politici i úředníci sami přicházejí s nápady na její zlepšování. A nemyslí přitom jen na vozíčkáře: třeba na přechodech přes ulici jsme viděli signalizaci pro nevidomé a současně neslyšící lidi. I když jich ve Vídni nejspíš žijí jen desítky, město s nimi počítá. Metro je samozřejmě dostupné kompletně.

Za zmínku stojí i trend výrazné vstřícnosti k cyklistům a chodcům, zatímco automobily jsou odsouvány z centra města. Stezky a pěší zóny jsou bezpečné a rozšiřují se, zatímco počet parkovacích míst se snižuje: každý rok jich ubude 5 procent. Obyvatelé však zároveň vědí, že jim dobře poslouží veřejná doprava. A chtějí to! Takže si lidé volí do zastupitelstva politiky, kteří se chovají v souladu s tímto trendem.

Není divu, že Vídeň je dlouhodobě vyhodnocována jako město s nejlepší životní úrovní na světě. Podle mě je to velmi dobrý vzor pro Prahu.

Miloš Pelikán