Jsme to, co jíme aneb strašák jménem Nadváha | Vozíčkář

Jsme to, co jíme aneb strašák jménem Nadváha

14.10.2014

Start diet todayProblémy s nadváhou představují aktuální společenský problém a dle průzkumu VZP se dotýkají až 34 % naší populace. Mezi rizikovou skupinu se řadí také osoby s tělesným postižením, protože omezené pohybové aktivity, nesprávné stravování či nedostatek tekutin jsou živnou půdou pro kilogramy navíc. I těch se však můžete, navzdory zdravotnímu znevýhodnění, efektivně zbavit.

Nebudeme se však držet obvyklého scénáře a upustíme od tradiční a univerzální rady s názvem dieta. Nejen že ve většině z nás asociuje hladovění a nejrůznější drastická omezení, ale také je třeba podotknout, že sama o sobě nestačí. Nadváha je totiž výsledkem působení mnoha faktorů: od nesprávné stravy přes nedostatek pohybu a dědičnost až po zdravotní problémy. Na nadváhu je tedy nutné nahlížet jako na jev multifaktorový a tímto způsobem je třeba k ní i přistupovat. „Samotná dieta zkrátka funguje jen krátce,“ dodávají odborníci.

Body image aneb Miluj sám sebe

Důležitou roli při boji s nadváhou sehrává nejen správné složení jídelníčku a v rámci možností také pohybová aktivita, ale i tzv. body image. Ta vyjadřuje, jak vnímáme sebe sama, když se na sebe podíváme do zrcadla, anebo jak si v naší mysli vytváříme obraz o své osobě. „Body image kromě toho zahrnuje také naše představy o tom, jak naše tělo vnímají druzí lidé,“ vysvětluje Barbara Moe.

Tělesné postižení s sebou velmi často přináší nejrůznější komunikační i psychické nápadnosti a také projevy v tom, jak vypadá tělo a obličej člověka. Ty se pak mohou stát zdrojem tzv. sociálního stigmatu. „Individuálně je sociální stigma znakem něčeho zvláštního, jiného, nesrozumitelného, budícího obavy a nežádoucího,“ vysvětluje Libor Novosad. Takový člověk je pak pro ostatní z nějakého důvodu odpudivý, nesympatický. V případě stigmatizujících postižení tedy nejde ani tak o faktické omezení psychických či tělesných funkcí, ale mnohem více o způsob, jakým jsou tito jedinci vnímáni, hodnoceni a na základě toho akceptováni (resp. spíše neakceptováni).

Vozíčkáři mají sklony k nadváze4749930477_0308bab231_o

Když se tedy všechny zmíněné peripetie spojí do dlouhodobější nespokojenosti se vzhledem a pocitem osamělosti, není nic jednoduššího než svou frustraci z nedokonalých tělesných křivek utlumit něčím sladkým či smaženým. A tedy i nezdravým. Stejně tak se však problémy s nadbytečnými kilogramy mohou objevit u těch, kteří si k snědku servírují pravidelnou dávku ovoce či zeleniny. Jenže kvůli svému zdravotnímu postižení mají nižší výdej energie, nemohou aktivně sportovat a tím pádem ani nepoužívají svaly na nohou. „Problémy s nadváhou proto představují pro lidi odkázané na vozík ještě větší komplikace než pro většinovou populaci,“ dodává nutriční specialistka Lada Nosková.

Jste to, co jíte

Helen Bond, dietoložka, která svou pozornost zaměřuje právě na jedince s tělesným postižením, vidí jádro problému zejména v neadekvátním stravování: „Pro vozíčkáře je často těžké odhadnout, kolik kalorií v jídle vlastně potřebují. To má za následek, že si dopřejí kaloričtější jídlo, než by měli, a nadváha je na světě.“ Při boji s přibývajícími tukovými polštářky v rizikových partiích je tudíž klíčová správná skladba jídelníčku. „Ta by se měla přizpůsobit také míře pohybové aktivity. Abyste mohli zhubnout, musíte ze sebe vydat více energie, než kterou přijmete prostřednictvím jídla a pití,“ dodává H. Bond.

Co to znamená v praxi? Váš nový jídelníček by měl obsahovat hodně ovoce a zeleniny (až pět porcí denně), dále potraviny s obsahem škrobu (těstoviny, tmavé pečivo), mléčné výrobky, maso (včetně ryb), vajíčka, luštěniny a další pochutiny bohaté na protein. Důležité je přitom jíst menší porce, zato častěji. Optimální frekvence denních porcí však není přesně určená. „Příjem potravy rozdělte do více cyklů, přičemž 3× denně – pokud netrpíte hladem a nečiní vám to i jiné potíže – je minimum, které byste měli dodržovat,“ dočtete se v příručce VZP.

Další důležitá zásada, již mnozí z nás opomíjejí, zní: snídejte! Je to otázka několika málo minut a vězte, že tímto ranním rituálem uděláte svému tělu i metabolismu velkou službu. „Mnoho lidí se přitom chybně domnívá, že když nebudou snídat, zhubnou. Výzkumy ale prokázaly, že právě díky snídani můžete mít svou váhu snáze pod kontrolou. Snídaně je totiž nedílnou součástí efektivní diety a je zdrojem řady vitamínů a minerálů, které naše tělo potřebuje,“ uvádí na pravou míru dietoložka. Snídat byste měli nejpozději hodinu po probuzení a na talířku by neměly chybět cereálie, ovoce či celozrnné pečivo.

Léky nemusí být problém

Při hubnutí se ale komplikací mohou stát léky, které užívá většina osob se zdravotním znevýhodněním. Ani v takových případech však není třeba panikařit. Postačí totiž, když jejich užívání individuálně zohledníte ve svém novém životním stylu. „Řada vozíčkářů užívá warfarin proti srážlivosti krve. Lékaři přitom často varují před draslíkem v zelené zelenině. Je to ale zjednodušující pohled. Pacient tak často podlehne strachu a zeleninu ze svého jídelníčku téměř vytlačí, což má také svá zdravotní rizika,“ uvádí situaci na pravou míru L. Nosková.

Pitný režim

Čemu byste se rovněž neměli vyhýbat, je dostatečný pitný režim. A nutno podotknout, že právě ten je u většiny vozíčkářů kamenem úrazu, ať už z důvodu bariér anebo snah tuto potřebu oddálit kvůli komplikované sebeobsluze. „Záchody jsou pro mě noční můra. Buď se na ně vůbec nedostanu, protože jsou málo široké nebo bariérové, případně mám problém se sundáním kalhot. Proto se snažím pít spíše méně,“ potvrzuje spastik Pavel.

I když by tedy bylo z hlediska praktického omezování tekutin alespoň částečně pochopitelné, z hlediska zdravotního jde o řešení zcela nevhodné. Aby totiž bylo hubnutí efektivní, je potřeba i v této oblasti najít vhodný kompromis. „Aby se předešlo dehydrataci, měli bychom vypít minimálně 1,5 litru vody denně. Nepočítáme zde však kávu, alkohol, sladké a nasycené limonády. Vhodnou alternativou je naopak čistá voda, mléko anebo čerstvé džusy,“ radí H. Bond.

Pohybová aktivita

Při dlouhodobém snižování hmotnosti sehrává pohybová aktivita klíčovou roli, shodují se odborníci. Jak se ale s tímto úkolem poprat i navzdory tělesnému znevýhodnění? Být fyzicky aktivní neznamená, že strávíte hodiny v tělocvičně. Bohatě postačí, když si najdete způsob, jak se v rámci svých pohybových možností udržet v kondici. Někdo zvládne krátkou procházku, jiný zase posilování nohou a rukou či cvičení na míči. „Už jen to, že si na chvíli stoupnete namísto sezení, je velké plus,“ motivují odborníci.

 

Magdalena Hanková

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>