8751026225_63531796c9_oZe všeho nejdříve bych se chtěl omluvit všem těm, které uráží slovo kriplíček. Já i mé okolí jej hojně užíváme a víc než urážlivě mi zní skoro až mazlivě. Co mě opravdu rozčiluje, je čím dál více bobtnající pseudokorektní označení typu „osoba s omezenou schopností pohybu a orientace“. Za chvíli bude potřeba sepsat celý odstavec, jen abyste vystihli to, co se dá vyjádřit jedním slovem – kriplíček.

Nedávno jsem potkal jednu kamarádku, která byla pro mne příkladem skvělého osobního asistenta. Měla nadšení, inteligenci, empatii, spoustu energie a své klienty měla opravdu ráda. Bohužel už tuto práci dál dělat nemůže. Totálně vyhořela. Povídala mi, jak si myslela, že jí se to nikdy nemůže stát, má přeci spoustu koníčků a kamarádů. Časem je ale od sebe odstřihávala, až vše skončilo tak, že to jediné, co dokázala po práci dělat, bylo spát. Není to zdaleka výjimečný případ. Tato práce je psychicky náročná sama o sobě, ale myslím si, že velký kus viny na tom mají samotní kriplíci. Po asistentech se vyžaduje, aby se chovali jako profesionálové, ale je stejně tak důležité, aby se jako profesionálové začali chovat i klienti.

Nejprve bych prosil každého kriplíčka, co využívá asistenci, aby si plně uvědomil, že jenom díky těmto statečným, špatně placeným pěšákům na poli sociálních služeb můžeme žít opravdu důstojně. Nemusíme tak jako mnozí jiní jen přežívat jako bizarní rostlinky v předražených lidských sklenících, jež se s drzou hrdostí zvou ústavy sociální péče. Myslím, že je fér vracet jim darovanou důstojnost a chovat se k nim jako k lidským bytostem. Stávají se případy, kdy se klient opitý mocí nad nebohým asistentem vmžiku přemění na ukrutného feudála, kterému k dokonalosti chybí pouze řádně dlouhý bič a hodně hluboká hladomorna.

Dalším neméně důležitým aspektem jak uchránit asistenta před vyhořením je nedělat si z něj hromosvod svého vzteku, nálad a frustrací. Nejčastěji se to děje v případě, když kriplíček není smířen se svým postižením a rozhořčení potřebuje ventilovat na kohokoliv kolem sebe. Rozdíl mezi spokojeným kriplíčkem a tím naštvaným na celý svět je zejména v tom, jak je srovnán s vlastní bezmocí. Cesta je to mnohdy přetěžká, ale asistent nikdy nesmí být obětí tohoto vnitřního boje.

Poslední, ovšem neméně důležitá věc, která může vzájemnému vztahu velice pomoci, je to, aby každý kriplíček vlastnil ke své osobě takový stručný návod k použití. Je dobré přesně vědět, co vlastně potřebuji, a pak mít v hlavě sled jednoduchých, dobře srozumitelných příkazů, podle nichž dovede průměrně inteligentní asistent provést vše, jak má. Příkazy typu „podej mi takové to s takovým tím“ nebo „posuň mě víc tam“ nejsou úplně to pravé ořechové. Návod k použití je obzvlášť důležitý, když se asistenti u vás často střídají anebo když potřebujete zasvětit svého kamaráda. Čím více lidí vás dokáže obstarat, tím větší nezávislosti dosáhnete. V případě zhoršené komunikace lze použít formu jakéhosi příbalového letáku, kde je vše v podobě nákresů znázorněno.

Nejlepší asistent je každopádně takový, kterému nemusíte téměř nic vysvětlovat a on už leccos ví ze zkušenosti s vámi. Takováto symbióza nastane ovšem jen v případě, že s asistentem spolupracujete dlouhodobě. Vyzývám proto všechny kriplíčky: Starejte se o své asistenty! Pomůžete hlavně sami sobě.

vidura_michaelMichael Vidura