logoPrŘíjnová akce Ligy vozíčkářů v Galerii Vaňkovka byla vskutku úspěšná: třídenní řetěz rozhovorů, vystoupení a prezentací na pódiu uprostřed nákupního centra, výstava fotografií, prodej výrobků chráněných dílen a sbírka na Bezbariérové divadlo Barka přitahovaly pozornost a vyvolávaly (doufáme, že i dlouhodobý) zájem kolemjdoucích.

Souběžně s tím se jen o pár metrů dále v kulturním centru Slévárna odehrávaly diskuse, na něž byli rovněž zváni zástupci veřejnosti, a to jak odborné, tak i té „obyčejné sympatizující“.

Diskusní bloky byly pokusem dostat na jedno místo lidi, kteří se problematikou hendikepu zabývají i ze zdánlivě odtažitých pozic. Podle ohlasu účastníků je zřejmé, že podobná platforma propojující lidi z různých profesních i sociálních prostředí citelně chyběla.

Ve čtvrtek 17. října dopoledne se v Café Práh ve Slévárně probíraly otázky zaměstnávání hendikepovaných. Je potěšující, že většina příspěvků zahrnovala konkrétní fungující projekty, které mohou sloužit jako inspirace těm, kdo by chtěli podnikat, ale nenašli pro to dostatek odvahy (Práce s hendikepem, program Práce, vzdělávání a integrace Ligy vozíčkářů, Café Práh,          Barbora Šafaříková – OSVČ a učitelka jazyků, Bezbatour).

Blok věnovaný bariérám zabral celý den, aniž se zdaleka probraly všechny otázky. Jakub Jaňura za autorský tým představil Atlas přístupnosti Brna, Milena Antonovičová ukázala několik příkladů (Bez)bariérovosti v brněnské praxi, Robert Osman promluvil o sociálním modelu postižení. Dva různé přístupy ke sportu vysvětlili zástupci Nadačního fondu Emil a Sokola Brno I. Došlo i na překonávání velkých vzdáleností: Barbora Šafaříková odhalila záludnosti létání s elektrickým vozíkem, Linda Riegrová uvedla ukázky ze svého deníku z cesty do Santiaga, problematiku pohybu nevidomých ve veřejném prostoru nastínilo občanské sdružení Bezmezí. Na závěr studenti brněnské architektury prezentovali výsledky workshopu, jehož cílem bylo zpřístupnit (co nejrychleji, byť provizorně) znovuotevřené kino Scala.

Čtvrteční večer patřil 12. brněnské Pecha Kucha Night, což je večer krátkých prezentací, kdy má každý účinkující k dispozici 20 snímků a u každého snímku se může zastavit na pouhých 20 vteřin. O programu se zde nebudeme rozepisovat, všechna vystoupení najdete na www.youtube.com/pechakuchabrno.

V pátek dopoledne se ve Slévárně diskutovalo o velmi atraktivních, ale současně nesmírně citlivých tématech: vztazích, sexualitě, asistenci. Michael Vidura seznámil publikum s projektem e-shopu s asistenty, Olga Hubíková představila čerstvé výsledky výzkumu neformální péče, Anna Jančaříková na příkladu www.drbna.cz ukázala, jak vybudovat web s informacemi o zcela nových společenských jevech – některé metody jistě využije i projekt www.rodicemshendikepem.cz, který prezentovala Aneta Vidurová. Na švýcarském modelu bylo demonstrováno téma sexuální asistence, Magdalena Hanková pohovořila o výzkumném projektu zkoumajícím sexualitu lidí s tělesným postižením.

Odpolední páteční blok byl věnován technologii. Michael Vidura nastínil futuristické vize asistenčních robotů; Petr Peroutka s projektem ústní myši ukázal, že budoucnost je blíž, než si myslíme. Otázku míry „kyborgizace“ člověka otevřel ve svém příspěvku Robert Osman. Dva zástupci z FIT VUT ukázali široké možnosti využití současných technologií: Michal Španěl je členem mezinárodního týmu, který vyvíjí asistenční roboty pro seniory, Igor Szöke se s kolegy zabývá zpracováním mluvené řeči.

Krásným příkladem „zlidšťování“ kompenzačních pomůcek byl nový design vozíku autorky Věry Kunhartové, o jejímž vozíku ovládaném vkleče, jsme ve Vozíčkáři psali v minulém čísle. Eva Šlesingerová na společném projektu Fakulty sociálních studií MU a Fakulty výtvarných umění VUT Vizualita těla ukázala přínosy, ale i obtíže mezifakultní (resp. meziuniverzitní) spolupráce na konkrétním tématu.

Co se bude dít dál?
Diskusní bloky definovaly několik okruhů, jimž se stojí za to věnovat mimo úzký „rámec postižení“. Některá témata jsou natolik „zralá“, že vyžadují jen drobný impulz, aby se odstartovalo jejich řešení – například bariéry ve veřejném prostoru, na něž lze veřejnost úspěšně a účinně upozorňovat například formou happeningů či různých nátlakových akcí.

Problematikou sexuální asistence se zabývá – byť „z druhé strany“ – sdružení Rozkoš bez rizika; další kroky (otázky legislativy, vzdělání poskytovatelů, odborné garance, úhrady atd.) v této záležitosti nyní už tedy řešíme společně. Mimochodem, přijďte 3. prosince na Den otevřených dveří v Lize vozíčkářů, řekneme vám, jak jsme v této věci pokročili!

A velmi důležitým výstupem všech těch „crossoverových“ diskusí bude i databáze námětů a nápadů, které chceme nabízet studentům vysokých škol jako zadání bakalářských a diplomových prací. Tento seznam „přání a stížností“ se neustále rozrůstá a přispět do něj můžete i vy!

www.prisedni-si.cz

Barbora Antonová

IMG_3375IMG_3388 IMG_3395 DSC_7435