Klíč k pochopení nemoci je třeba hledat v životním příběhu pacienta.
Tisíce lidí denně míří ke svému lékaři, aby si odnesli recept na kouzelnou pilulku, která je zbaví potíží. Smutnému člověku se dostane antidepresiv, když vás bolí záda z nedostatku pohybu nebo přetížení, dostanete analgetika. Tento přístup je často přirovnáván k situaci, kdy se problém v autě signalizovaný svítící kontrolkou řeší odstraněním této kontrolky.
Zdraví je definováno Světovou zdravotnickou organizací jako stav tělesné, psychické a sociální pohody. Klasická biologická medicína se zabývá zpravidla jenom první z těchto složek. To má svá úskalí.
Stává se, že se pacient dostaví k lékaři se stížností na fyzické obtíže. Následně je opakovaně vyšetřován specialisty za pomocí nejmodernější techniky, avšak v objektivním nálezu vyšetření není nic, co by jeho obtíže vysvětlovalo. Z pohledu lékaře je tedy zdráv, jenže on se zdravý necítí. Tradiční medicína často pomíjí faktory psychosociální, která dnes mají na zdraví člověka zásadní vliv.
Komplexní, psychosomatická medicína se proti tomuto pojetí vymezuje. Nezabývá se jen úzce biologickou stránkou onemocnění, ale celým životním příběhem člověka. Jaký je? V jakých žije podmínkách? Co prožil? Nemoc je informací o konkrétním člověku, zkoumá se, z které oblasti jeho života pramení chyba, která v konečném důsledku způsobila onemocnění.
Celostní medicína předpokládá, že má člověk možnost se samovyléčit, někdy se zdravotní problémy vyřeší konzultací nebo psychoterapií. To není samozřejmě příliš efektivní pro zdravotnický systém, který je nastavený na nemalé příjmy plynoucí z předepisování drahých chemických preparátů a nákladných vyšetření. I proto se komplexní medicína v našich podmínkách poměrně obtížně prosazuje.
Přesto u nás vzniklo několik kvalitních odborných pracovišť. Je to například pražská Psychosomatická klinika nebo pracoviště v Dobřichovicích, kde působí MUDr. Hnízdil. S tímto pojetím se můžeme setkat i v ordinacích praktiků, kteří se komplexní medicíně věnují
Na brněnské Abbia clinic v Dvořákově ulici sídlí MUDr. Dagmar Fojtíková, PhD., která k těmto praktikům rovněž patří.
Paní doktorko, co vás přimělo po klasických medicínských studiích zaměřit se na tuto oblast medicíny? V čem vnímáte největší rozdíl oproti ostatním oborům?
S psychosomatickou medicínou jsem se seznámila již za studií – ve 3. ročníku. Tehdy jsem měla své osobní problémy, bylo tedy zapotřebí se zprvu vyrovnat sama se sebou a naučit se porozumět vlastní psychice i svým problémům. Postupně jsem začala pracovat s pacienty v nemocnici – probírala s nimi jejich dávná traumata, zdánlivě neřešitelné vnitřní konflikty a všímala si, jak jejich niterné problémy souvisí s aktuálním zdravotním stavem.
Vystudovala jsem klasickou neurologii a získala maximální vzdělání ve svém oboru. Ale stále více jsem si uvědomovala, jak péče o lidskou psychiku současně s péčí o tělesné zdraví, ve zdravotnictví chybí. Proto jsem se rozhodla věnovat se komplexní medicíně naplno a propojovat vědomosti získané na klinice s celostním přístupem.
Na pacienta nepohlížím pouze skrze jeho tělesnou schránku, ale zajímá mne jeho osobnost, zasunuté a potlačené myšlenky, pocity a postoje především k sobě samému, ke svému okolí i k životu. Naše tělesná schránka velmi dobře „kopíruje“ naše niterné rozpoložení, jde s ním téměř ruku v ruce. Proto, když se chceme opravdu uzdravit, je velmi moudré začít uzdravovat také vlastní nitro. Často změna nevhodných návyků a stereotypů a škodlivých vnitřních postojů vůči sobě samým může udělat divy.
Co může očekávat pacient, který Vás navštíví se svým problémem? Jak probíhá první setkání a co následuje?
Nabízím vedení a pomoc při hledání souvislostí a nalézání odpovědi na otázku: Proč se nemoc objevila právě v mém životě? Dále pomáhám s uvědoměním mentálních vzorců, které na podvědomé úrovni nemoc vytvářejí, a s uvědoměním osobního vlivu. Jak mohu já sám jako pacient aktivně přispět k rozvoji svého zdraví?
Základem mé práce je otevřený a upřímný rozhovor. Klientovi pomohu prožít si a naučit se některé meditační techniky, které mu umožní se lépe spojit se svým podvědomím a uvědomit si problém na hlubší úrovni, kde se také nalézá klíč k jeho řešení. Dále probereme možnosti léčby na tělesné úrovni – a to jak z pohledu klasické, tak alternativní medicíny. Vždy zdůrazňuji osobní zodpovědnost každého z nás za svůj zdravotní stav a také to, že jedině my sami jsme „tvůrci“ vlastního zdraví.
U lehčích případů stačí jedno setkání, u chronických vleklých zdravotních či psychických problémů je zapotřebí dlouhodobá a systematická práce. Vždy záleží na vzájemné spolupráci a důvěře. Když je klient motivován, může sám se sebou udělat zázraky dokonce i za krátký čas.
Jací pacienti si k Vám nejčastěji najdou cestu?
To je opravdu velmi různorodé. Od neurologických pacientů všeho druhu po klienty „pouze“ s psychickými problémy.
Vzpomínáte si ze své praxe na pacienta, č i klienta, jehož příběh se Vám „dostal pod kůži“
Dá se říct, že každý klient se mi svým příběhem dostává pod kůži. Největší radost prožívám, když klient odchází s viditelnou úlevou a přesvědčením, že on sám je majitelem svého zdraví či nemoci, a stává se z něj „bojovník“ za své vlastní štěstí.
Používá komplexní v medicína v ně kterých případech i klasické postupy, jako je například medikace?
To záleží na osobním přístupu daného lékaře. Já např. velmi úzce spolupracuji s lékaři z jiných oborů a klasické medikaci se rozhodně nebráním, ovšem každého klienta povzbuzuji v tom, aby si, pokud je to jen trošku možné, návrat ke svému zdraví vyšlapal spíše přirozenou cestou.
Mezi čtenáře webu vozickar.com patří zejména lidé s tělesným postižením. Může být celostní medicína v něčem prospěšná například člověku s DMO nebo paraplegikovi?
Může být prospěšná k hlubšímu pochopení souvislostí mezi životním příběhem a handicapem – ve smyslu k čemu handicap daného jedince přivedl, čím je mu „prospěšný“ a co ho „naučil“. Ve většině případů je totiž nemoc darem, díky které můžeme dojít k hlubšímu poznání, k pravdě o nás samých i k podstatě života. Je to jen jiný úhel pohledu.
Dále taková práce vede k odbourání emoční zátěže, např. smutku, bezmoci, bezradnosti a následně i k nalezení smysluplnosti na své životní pouti. Práce s myslí může také napomoci lepšímu fungování a posílení fyzického stavu, ke zlepšení motoriky a celkové kondice. Zastávám názor, že vždy se dá „něco“ dělat, „něco“ zlepšit.
Ivana Gálová
