V Pardubicích se již několik ligových kol české ligy uskutečnilo. Avšak mezinárodní obsazení ještě nemělo. A tak Pardubická premiéra na mezinárodní půdě všechny zajímala a všichni jim drželi palce. A já myslím, že poctivě. Vše se podle mého aspoň z role pozorovatele podařilo na výbornou. Všichni hráči odjížděli spokojení a zdravě fyzicky unaveni ze zápasů.

První zápas brněnských hobitů byl proti několikaletým rivalům z vedlejšího Rakouska. Sitting Bullss již v první čtvrtině vytvořil několikabodový náskok, který si hlídal celý zápas. Ve třetí čtvrtině brněnský tým nastolil novou taktiku v obraně, což mělo zlepšit jejich hru i v útoku. Avšak hráči začali být pomalu unavení a přes ž nestíhali. Sitting by opět na koni. Zápas skončil drtivou porážkou 34:64.

Ve druhém zápase, proti polské Wroclavi, si Brno vypracovalo slušný náskok již v první čtvrtině a to 15:2. Po celý zbytek zápasu si již hobit udržoval vedení a zkoušel různé hráčské taktiky a signály. Ani zlepšení polských hráčů však nestačilo na výhru a Brno si tak v klidu dojelo pro výhru 63:23.

Předposlední zápas byl poznamenán nefunkčností tabule a technickými problémy u stolku. I přesto Hobit proti týmu Vrbas neměl dost sil a nestačil. V první čtvrtině prohráli 21:11. Po různých změnách a obměnách obrany se pokoušeli o dohnání soupeře. Ale tým Vrbas byl nezadržitelným a hobity smetl 68:35.

Poslední zápas brněnských hobitů byl proti domácím Pardubicím. Vyhecovaný zápas, plný bojovnosti, taktiky a hlavně skvělé divácké kulise. Pardubice posíleny o Radima Reichla a Lukáše Hartiga se pořád drželi Brnu nadostřel. V poločase však už Brno nedalo Pardubicím šanci a vedlo 19:34. Zlepšení pardubického týmu a tvrdé práci vedlo až k sedmi bodovému rozdílu po 3. čtvrtině. Brno však svůj skal jen tak nedalo a dovedlo zápas do vítězného konce 52:43.

Dva vyhrané zápasy tak zajistili Brnu třetí místo. Pardubice se svým prvním pořádáním mezinárodního turnaje popasovali skvěle,vše završilo předávání poháru ligovými pardubickými hráči basketbalu- Zbyňka Pospíšila a Petra Bohačíka.

Kristýna Škaroupková