Hračkářství. Děvčátko stojí před regálem, který je plný panenek. Střídavě bere do rukou blondýnku v růžových princeznovských šatech a brunetku, která se nápadně podobá jedné světově známé zpěvačce. Nemůže se rozhodnout. Už to vypadá, že vyhraje panenka v krabici s nápisem Pop Star. Má totiž navíc mikrofon. Když tu holčičku zaujala panenka sedící na vozíku.
„Maminko, proč je ta panenka na vozíku?” zeptalo se děvčátko. „Asi jí bolí nožičky,” odpověděla maminka váhavě. Vlastně použila standardní odpověď všech rodičů, když se svým dítětem potkají někoho na vozíku. Vysvětlení přes bolavé nožičky je dětsky pochopitelné a navíc i v mnohých případech pravdivé. Jen maminku trochu zaskočilo, že ho vyslovila u regálu s panenkami.
To už se vyrábějí i hendikepované panenky? Proč? Z přemýšlení ji vytrhlo až dceřino rezolutní oznámení: „Vezmu si tuto. Budu s ní hodně cvičit a naučím jí chodit. Na vozíku potom může jezdit třeba medvídek,” odcházela holčička s jasným fyzioterapeutickým plánem. Zatímco maminka se nemohla zbavit otázky, proč si její zdravé dítě vybralo postiženou panenku a proč se vůbec hendikepované hračky vyrábí.
Odpovědí můžeme najít hned několik. Hračky do jisté míry kopírují reálný svět. Děti si hrají s napodobeninami vojáků, kávovarů a chemických laboratoří. A tak je nasnadě, že některé hračky jsou prostě hendikepované, podobně jako někteří lidé.
Hračka na vozíku dětem dává možnost uvědomit si, že ne všichni jsou na tom stejně, že někdo třeba bude potřebovat jejich pomoc. Možná, že takto se vychovává nová generace osobních asistentů.
Musím se přiznat, že mě opravdu překvapilo, kolik různých hraček s tématikou hendikepu existuje. Je pravda, že jsem dobám, kdy moje oči svítily nadšením vždy, když jsem šla kolem hračkářství, již trochu odrostla. Nemůžu tedy zodpovědně říct, zda se i na pultech našich obchodů dají sehnat panenky – vozíčkářky. Jisté však je, že internet je takových hraček plný. Zajímavý osud má například Becky, hendikepovaná kamarádka panenky Barbie, která sedí na hezkém fialovo-růžovém vozíku. V 90. letech, kdy přišla na trh, vyvolala veřejnou diskuzi. Panenka, imitující život lidí na vozíku, totiž neprojela dveřmi domku, který nehendikepované panenky běžně obývaly, a její dlouhé vlasy se lehce zamotávaly do kol kompenzační pomůcky. Navíc jméno panenky Vozíčkářka Becky mělo také své odpůrce. Výrobce se tedy rozhodl zmenšit vozík, zkrátit panence blonďaté lokny a přejmenovat celý koncept na Poděl se o úsměv s Becky. Nová vylepšená verze se vyprodala během dvou týdnů.
Ukázalo se však, že pro to, aby Becky mohla užívat celý dům, chybí ještě výtah. Jeden z velkých problémů, tedy bezbariérovost budov, se tak odrazil i tady. Výrobce sice přislíbil, že v příštích letech by měly být domy pro panenky zcela bezbariérové, ovšem o něco později však přestal samotnou hendikepovanou panenku vyrábět.
Na trhu je však ještě dost hraček, které simulují člověka s postižením. Zvlášť oblíbené jsou terapeutické panenky, které pomáhají postižením dětem vyrovnat se svým postižením. Mají protézy, dlahy, berle i vozík, zkrátka všechno, co hendikepované děti denně využívají. Děti se tak mohou se svojí panenkou identifikovat. Hračka je také může motivovat ke cvičení a celkovému zlepšování se.
K dispozici je také sada lego postaviček v sérii paralympijských sportů. Děti si mohou hrát s tenisty a basketbalisty na vozíku nebo s lyžařem – amputářem. Ze stavebnice LEGO si můžou vyrobit i třeba světoznámého vědce Stephena Hawkinga.
Myslím, že úplně nelze říct: Ukaž mi své hračky a já ti řeknu, jaký budeš. Lze však předpokládat, že ty děti, co vozí panenku na invalidním vozíku, mají dobře našlápnuto, a to nejen ke kariéře osobních asistentů.
Ladislava Blažková
