Přístup k lidem, kteří pečují o své blízké, by se měl změnit

18.2.2016

 12348231_10205758239983683_2132867357_nříká Leoš Fučík, předseda představenstva Unie pečujících

Podle statistických údajů žije v České republice 330 tisíc lidí, kteří se především ze zdravotních důvodů neobejdou bez péče jiné osoby. Dá se předpokládat, že přinejmenším stejný počet osob se o ně stará. Nejde jen o pracovníky ústavních zařízení či asistenční služby. O mnohé zdravotně postižené lidi různého věku se starají také jejich rodiny. A právě domácí péče zůstává v České republice stále na pokraji společenské pozornosti. O tom, jak tuto situaci změnit, hovořili účastníci konference s názvem Podpora pečujících osob. Tato konference se konala 3. listopadu 2015 v Brně. Vystoupil na ní také Leoš Fučík, předseda představenstva Unie pečujících. I když zmíněný spolek vznikl v červnu roku 2015, velmi aktivně se problematikou pečujících osob zabývá.

 

– Lidé, kteří se starají o zdravotně postiženého člena vlastní rodiny, nemají lehkou situaci především po finanční stránce. Příspěvek na péči nebyl od roku 2005 valorizován. Můžete charakterizovat současnou situaci?

Pro kvalitu života zdravotně postižených jsou zcela zásadní tři skupiny podpory. Je to příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a oblast příspěvků na kompenzační pomůcky včetně úprav bezbariérovosti bydlení. Všechny tyto dávky byly v posledních třech až pěti letech prudce sníženy. Unie pečujících vnímá mimořádnou důležitost příspěvku na péči, nachází se však v situaci, kdy musí vyjednávat o dávce, která nám – pečujícím – nepřísluší. Na druhé straně, řada pečujících je v pozici zákonných zástupců – v případě péče o nezletilé dětí, někdy i poručníků. Tak či onak je příspěvek na péči významným, leckdy jediným příjmem osob, které v důsledku celodenní péče jinou možnost výdělku mít nemohou. Důvodem je skutečně celodenní starost a dotace 18 Kč na hodinu na jinou péči nevystačí a pracovní místa pro osoby s pečovatelským režimem
neexistují.

 

– Jaký je podle vašeho názoru postoj vlády a parlamentu ke zvýšení příspěvku na péči?

08

Leoš Fučík na konferenci o sdílených kulturních prostorách v Barce.

Postoj ústředních orgánů vůči příspěvku na péči, resp. odmítání jakéhokoli – byť i jen zcela symbolického, prvního a jediného navýšení tohoto příspěvku, je pro nás všechny naprosto nepochopitelný. Každopádně však tento postoj naše členská základna interpretuje tak, že patří do skupiny, která si nezaslouží ani symbolicky se podílet na výborných hospodářských výsledcích České republiky. Kromě toho se domníváme, že širokou veřejnost a politiky tato problematika nezajímá. Mezi lidmi se objevují názory, že pečování je přece dobrovolné a že stát poskytuje nemocným i jejich pečovatelům dostatek finančních prostředků. Někteří si dokonce myslí, že pečující má peníze za nic.
Celkově mám dojem, že atmosféra ve společnosti není nakloněna zabývat se finanční situací pečujících a politici zvýšení či valorizaci příspěvku na péči ignorují. Pokud jde o ty, kteří pečují o osobu blízkou, nemají většinou čas ani sílu tyto věci řešit. Někteří mají dokonce pocit, že se nedá nic změnit. Je tedy asi nutné nejdříve změnit myšlení samotných pečujících.
Domníváme se, že tlak na politiky, aby se zabývali zmíněným příspěvkem, musí vycházet právě ze strany pečujících a nemocných, kteří si z příspěvku na péči platí sociální služby. Rádi bychom fungovali tak, abychom propojovali různé skupiny se společným zájmem, a to celorepublikově.

 

– Co by mohla Unie pečujících udělat a nabídnout pro zlepšení pozice pečujících osob v naší společnosti? Jaké jsou její nejdůležitější úkoly?

Unie pečujících hodlá oslovovat širokou veřejnost, vysvětlovat problematiku pečujících, zviditelňovat je. Hodláme také více sdružovat pečující, pořádat besedy, semináře a vysvětlovat jim, že o svoje zájmy musí bojovat sami. Zveřejňování jednotlivých životních příběhů je jedna z možností jak přiblížit tuto problematiku ostatním. Fotosoutěž „Dobré světlo pečujícím – my žijeme!“, slavnostně vyhlášená 3. listopadu 2015 v Café Práh v Brně s následnou putovní výstavou fotografií, je jedním z těchto počinů. Vnímám jako nejdůležitější úkoly Unie sdružovat pečující, snažit se je zaangažovat na řešení svého postavení ve společnosti. Musejí sami chtít něco změnit. A je toho hodně. Nejen pravidelná valorizace příspěvku na péči v budoucnu, ale řešení především starobního důchodu pečujících, nemocenské, dovolené, atd.

 

– Ve svém příspěvku na konferenci jste hovořil také o tom, že domácí péče spočívá především na bedrech žen. Počet otců je mimořádně nízký. Proč?

Myslím, že to souvisí s celkovým stavem a myšlením naší společnosti. S péčí o své blízké byla v minulosti a i dnes spojována převážně žena. Muž byl živitel rodiny a žena se starala o domácnost, o děti, o rodiče. V myšlení lidí, zejména žen, tento model přetrvává stále. O rodiče pečuje většinou dcera nebo snacha, o manžela manželka. Muž je v roli pečovatele málokdy, o jeho ženu se často stará opět dcera či snacha.
Pokud je v rodině postižené dítě, muž to velmi často nezvládne a rodinu opouští. Není to ale pravidlem. Je velmi mnoho rodin, kde fungují manželé oba a zapojí se do péče i zbytek rodiny a postupně i sourozenci. Znám i případy, kdy rodinu s postiženým dítětem opouští žena a pečujícím se stává muž.
Proč však právě muž tak často opouští rodinu s postiženým dítětem? Možná to souvisí i s potřebou muže mít dokonalé potomky, mít vedle sebe ženu, která se věnuje hlavně jemu, a ne unavenou a vystresovanou matku svého postiženého dítěte. Nepochybně se projevuje i absence možnosti jakéhokoli respitního či odlehčovacího pobytu, která by umožnila pečujícím strávit dovolenou spolu, mimo prostředí celodenní péče. Nicméně v naší společnosti jsou matky živitelky zdravých dětí již něčím samozřejmým, tak proč by to mělo být jiné v případech dětí nemocných?

 

– Unie pečujících připravila projekt na vybudování komunitního centra v Brně. Můžete s ním čtenáře blíže seznámit?

Komunitní centrum pečujících je dlouhodobým výhledovým projektem Unie pečujících. Centrum by mohlo vzniknout v části prostor Domu s pečovatelskou službou na Kartouzské ulici v Brně-Králově Poli. Koncepce vychází z úkolů, které si Unie klade v oblasti vzdělávání pečujících a odborné veřejnosti. Jde například o pracovníky sociálních odborů. Pečujícím by centrum umožnilo pokračovat ve zdárně započaté tradici neformálních setkávání, které zatím pořádá naše partnerská organizace Klára pomáhá. Hojně navštěvovaná setkání probíhají v Centru Kociánka, které však není ideálně dopravně dostupné. Komunitní centrum jedná rovněž s úřadem práce o možnosti poskytnutí dotace na vytvoření a udržení pracovního místa pro pečující osoby tím, že bychom převzali provozování výdejny jídel pro seniory, která se nachází v objektu Kartouzská a momentálně není Pečovatelskou službou využívána. Pokud by se podařilo dovést jednání s úřadem práce do fáze realizace, byli bychom prvním případem v České republice, kde se variabilní pracovní místa, vhodná pro pečující, podařilo zřídit. Celý objekt Domu s pečovatelskou službou je plně bezbariérový, s dostatečným parkováním a bezbariérovými zastávkami městské hromadné dopravy v dosahu 50 metrů.

 

– Ministerstvu práce a sociálních věcí jste poskytli řadu návrhů, jak zlepšit postavení pečujících osob. S jakou odezvou se setkáváte?

Na základě výsledků jednání s paní náměstkyní Stöckelovou, které se uskutečnilo na jaře 2015 v Praze, jsme byli vyzváni, abychom spolu s partnerskou organizací Klára pomáhá předložili paní ministryni naše náměty a podněty k dalšímu řešení problematiky pečujících. K rozsáhlému materiálu, zaslanému MPSV, posléze ministerstvo zaslalo vyjádření, které shrnulo jeho krátkodobé a dlouhodobé cíle. K některým bodům v oblasti navrhovaných změn při řízení o přiznávání příspěvku na péči (např. opatření proti nedodržování lhůt revizních zdravotních posudků při posuzování závislosti apod.) se zatím ministerstvo práce a sociálních věcí nevyjádřilo. V této věci jsme připraveni dále jednat. Bohužel, jednání expertních skupin, ke kterým jsme dostali příslib účasti, byla na ministerstvu ukončena dříve, než nám byla zaslána pozvánka k účasti.

 

– Cesta ke vnímání důležitosti domácí péče bude zřejmě dlouhá a obtížná. Kdo vám v tomto směru nejvíce pomáhá?

Unii pečujících založili sami pečující, v orgánech Unie pracují výlučně osoby, které jsou sami pečujícími, případně se jich otázka neformální péče týká v blízké rodině. Příslib podpory vnímáme také z úrovně Jihomoravského kraje a Magistrátu města Brna. Pomáhají nám především dlouholeté osobní zkušenosti s pečováním a uvědomění si toho, že jen my společně můžeme něco změnit. Lidé, kteří se dnes stávají pečujícími, nemají žádné informace, neví, kam se obrátit, jsou dezorientovaní. Velice brzy se péčí vyčerpávají a neví si rady. Někdy odmítají část břemene péče vložit na sociální služby a neuvědomují si, že aby péče fungovala a sami pečující se nakonec nezhroutili, je nutná právě spolupráce rodinných pečujících a sociálních služeb. Ale aby se pečující mohli o péči podělit s vhodnými sociálními službami, potřebují mít adekvátní finanční prostředky. A jsme zase u příspěvku na péči. Jeho navýšení je nutné, aby systém mohl vůbec fungovat.Chceme změny do budoucna právě pro ty, kteří přijdou po nás. Nechceme, aby zažívali to, čím si musíme v současnosti procházet my.

Věra Rudolfová

 

Více informací najdete na: www.uniepecujicich.cz

https://www.facebook.com/uniepecujicich.info/

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>