Už když jsme v neděli odpoledne přistávali v městě na úpatí Kavkazu, velice mě potěšilo počasí. Krásné, teplé, s vůní moře.
Po přesunu z letiště do paralympijské vesnice a vyřízení akreditací, které proběhlo až podezřele snadno, jsme zamířili do našeho domu číslo 34. Ve spodních patrech nám dělají společnost Kanaďané, sledge hokejoví mistři světa. Na paralympiádě s nimi hrajeme v základní skupině.
Při rozdělování pokojů nastaly menší komplikace kvůli místům. Jsou sice velké, ale určené maximálně pro dva lidi. Tak jsme se s klukama z týmu rozhodli, že si uděláme pokoj pro pět. A začalo stěhování postelí, skříní a dalšího nábytku potřebného k dvoutýdennímu bydlení. Pokoje jsou hezké a útulné, vše je nové. Fakt!
Když jsme poprvé zamířili do jídelny, hodně mi to připomínalo atmosféru na minulé paralympiádě ve Vancouceru. Prohlédnul jsem si i zábavní centra a posilovnu – vše je opravdu nadstandardní. Dá se říct bezchybné…
V pondělí jsme jeli na zimák. Věděl jsem, co mě čeká, protože jsme tam odehráli asi před půl rokem turnaj čtyř týmů.
V Soči se mi moc líbí. Vše je dobře udělané, i když je pravda, že ne vše je dodělané. Naštval mě jen led, který byl tvrdý a špatně se po něm jezdilo. A zrovna led je pro sledge hokej tak důležitý. Snad se to zlepší, až nastoupíme k prvnímu zápasu.
Teď je ale za dveřmi slavnostní zahájení paralympiády…
Zdeněk Šafránek, kapitán českého sledge hokejového týmu
Další díly seriálu ze Soči najdete v rubrice reportáže
