Máte rádi svého čtyřnohého kamaráda? Nebo ho naprosto nezřízeně milujete? Pokud vás to naplňuje a máte pocit, že víc už nemůžete udělat ani pro svého psího přítele, vězte, že to tak není. Vzájemná láska může naplnit váš vztah z lidské strany, ale pokud byste se na totéž zeptali psa, dozvěděli byste se, že nad lásku staví důvěru a respekt. Zasloužený oboustranný respekt a důvěru ve správné rozhodování vůdce. Troufám si tvrdit, že pro psy jsou tyto parametry tak důležité, že pes pouze milovaný, bez respektu a důvěry k majiteli, může být ve skutečnosti velice nešťastný. Naproti tomu pes, jehož vztah k psovodovi je založen na respektu a důvěře bez lásky, může být naprosto v pohodě.

Proč tomu tak je? Základním mottem psího života je snaha co nejvíce uspokojit své potřeby při co nejmenším výdeji energie. Nejlépe se tak děje v efektivně fungující smečce řízené jedním vůdcem, kde každý pracuje pro společný cíl a smečka tak pomůže naplnit životní potřeby každého z nich.

Pokud jde o podřízení se vůdcovství, pes má v sobě od narození zakódovanou logiku zcela odlišnou od lidské. Protože chce žít s minimálním výdejem energie, chce se co nejméně rozhodovat o tom, co má kdy dělat. Rozhodování je zdrojem chyb, a tak představuje další, poměrně značný výdej energie. Pes má tendenci nechat rozhodování na někom jiném, podřídit se vůdci smečky ve víře, že ji řídí tak, aby přežila a žila co nejlépe.

Zároveň si ale pes musí být v každém okamžiku jistý, že vůdce, kterému důvěřuje, je důvěry stále hoden. Proto ho pořád sleduje, a pokud objeví vůdcovu slabinu nebo nejistotu, je citem nucen zaujmout jeho místo a řídit smečku místo něj i přesto, že tuto pozici vlastně zastávat nechce.

Respekt psa si zaslouží ten, kdo kontroluje jeho zdroje – dopřeje mu bezpečí, klidný spánek, stravu, možnost pohybu a venčení, hry a práce, to znamená, že respektuje jeho potřeby. Důvěru u psa vzbudí ten, kdo je emocionálně silný a stabilní, srozumitelný, důsledný a spravedlivý.

Co z toho plyne pro soužití se psem?

Pes, který v lidském světě všechno smí, má absolutní volnost a řídí se jen svými instinkty, není ze svého pohledu svobodný a spokojený pes. Mnohem spíš zmatený pes. Jakmile zjistí, že není nikým veden, převezme vládu nad rodinnou lidskou smečkou a v dezorientujícím prostředí světa lidí si bude vytvářet vlastní pravidla, naprosto odlišná od toho, co od něj běžně očekávají jeho majitelé. A jako vůdce smečky si už nenechá do ničeho mluvit, bude z něj takzvaně neposlušný, nezvladatelný nebo zlý pes.

Proto od prvního dne se svým psem nastavte jasné mantinely soužití, doma v soukromí i venku na veřejnosti, za všech okolností. Dodržujte je vy a trvejte na tom, aby je dodržoval i váš pes. Překročení mantinelů korigujte rychle a jednoznačně, očekávané chování podle chuti chvalte a odměňujte. V rámci mantinelů ale nechte psovi volnost, aby měl možnost projevit svou individualitu, a budete mít svobodného nejspokojenějšího psa na světě.

Mějte svého psa rádi, jak vám srdce velí, ale naučte se posuzovat váš vztah i z té psí stránky a nevnucovat psu jen svůj pohled. Nejlépe toho dosáhnete prostřednictvím něčeho, co bych nazval „informovaným citem“. Snažte se zjistit o psím chování co nejvíce, z toho si vezměte za své, co vám připadá přínosné, a pak se ve vztahu s vaším psem řiďte vlastním citem. Pokud tohle dokážete, neuděláte chybu.

Ivan Benda