Po třech dnech se 25. října zavřely brány pražského Výstaviště, kde souběžně probíhaly tradiční veletrhy zabývající se zdravotnickou tématikou. Již 35. ročník mezinárodního veletrhu PRAGOMEDICA, který se tak pyšní jednou z nejdelších tradic ve svém oboru u nás, a neméně zajímavý 17. ročník specializované výstavy pro zdravotně postižené NON-HANDICAP.

Z tiskových materiálů obou veletrhů jsme se dozvěděli, že osvědčené spojení obou akcí poskytuje prostor pro prezentaci novinek ve zdravotnické technice nejen lékařům a profesionálům v nejrůznějších zdravotnických oborech, ale také terapeutům, pedagogům a sociálním pracovníkům. Výstava NON-HANDICAP byla označována místem setkání dobrovolných organizací a výrobců, dovozců a prodejců pomůcek pro zdravotně postižené. „Na jednom jediném místě se zde setkají stovky lidí s různými druhy handicapů, kteří potřebují a užívají pomůcky pro zdravotně postižené, a potkají se tady právě s těmi odborníky, kteří schvalují a hradí jejich používaní. Na těchto veletrzích tak vzniká velký prostor pro cennou diskuzi,“ uvedla Markéta Holatová, tisková mluvčí pořádající Incheby Praha.

A právě tato slova se mi zdají po zhlédnutí obou veletrhů poměrně hodně nadnesená.

Jaká byla realita?

Na veletrh chodím pravidelně již několik roků, ale takto „chudou“ výstavu jsem už dlouho neviděla. Chápu všechny vystavující, že suma za metr čtvereční výstavní plochy je tak vysoká, že se mnohým organizacím, které jsem zde léta potkávala, zdála neakceptovatelná. V době, kdy neziskový sektor obrací každou vynaloženou korunu desetkrát, pokládám účast na takové akci přinejmenším za neekonomickou.
I když bylo možné navštívit oba veletrhy zdarma, rozhodně se návštěvníci u vchodu netlačili, a nebyli k vidění ani mezi jednotlivými vystavenými exponáty. Jak jsem se dozvěděla z mnoha stran zúčastněných firem, první den zel veletrh naprostou prázdnotou. Druhý den trochu svitla naděje a přeci jen se někteří návštěvníci do Holešovic vydali.

Především doprovodný program v podobě každodenních přednášek s ukázkami Centra výcviku psů pro postižené pod názvy Když asistent či průvodce štěká a Pes v roli průvodce a asistenta, celou situaci zachraňoval. Také konference na téma Možnosti pojištění dlouhodobé péče v ČR, se účastnilo velké množství návštěvníků. Pořadatelé konference Asociace poskytovatelů sociálních služeb a Národní Rada osob se zdravotním postižením se zde snažili diskutovat o možnostech zavedení pojištění či připojištění dlouhodobé péče, jako jednu z reakcí na demografické a ekonomické budoucí změny. Zároveň zde byly představeny již existující systémy pojištění v Německu a Švýcarsku a možnosti případného zavedení tohoto typu pojištění v České republice. Jak jsem již uvedla, organizátoři této konference mohli být spokojeni, neboť se mohli pochlubit plným sálem. Nechci být „rýpal“, ale mám trochu podezření, že se u mnohých návštěvníků jednalo o taktický tah – tedy být viděn! Šlo totiž o poslední den před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V prvních řadách se objevili známé osobností politické scény. Řada vystavovatelů i skromný počet návštěvníků (mezi které jsem se počítala i já) jsme se zájmem pozorovali, jestli po skončení konference projeví alespoň aktivně zájem o danou problematiku v praktických ukázkách vystavovatelů. Doufala jsem, že všichni s velkou pozorností pozvolna projdou celý veletrh a nechají si mnohé pomůcky potřebné k životu hendikepovaných alespoň předvést. Opak byl ale pravdou. Většina „papalášů“ veletrhem proběhla nejkratší možnou cestou ven, aniž by zhlédla vystavované exponáty.

Myslím si, že jsou veletrhy s tímto zaměřením potřebné. Co dělá veletrh úspěšným, je velká návštěvnost a s tím spojená spokojenost vystavovatelů. Mám obavy, že ani jedno se tentokrát nenaplnilo. Pokud bych tedy mohla shrnout celou akci, asi největší zážitek zaznamenal benefiční večer s módní přehlídkou pod názvem – Stylově bez bariér, ale to už je jiný příběh.

Text a foto: Alexandra M. Videmannová