Sexuální asistence po francouzsku

17.2.2013

hunt-hawkesNaplnění přirozených citových a sexuálních potřeb, nebo „trojský kůň prostituce“?

 Debata o sexualitě hendikepovaných není rozhodně žádná novinka. Ve Francii probíhala – ovšem mimo oficiální struktury – už před rokem 2005, kdy byl přijat zákon o kompenzaci hendikepu. Ten vynesl otázky sexu zdravotně postižených z rodin a uzavřených komunit do veřejného prostoru: patří sexualita mezi potřeby, jejichž naplnění má společnost podporovat? Ani po osmi letech nemá francouzská veřejnost a legislativa jasno.

Letošního 25. března rada francouzského kraje Essonne v jednání o postavení hendikepovaných osob přijala usnesení, že je třeba začít „uvažovat o vzdělávání profesionálů – průvodců sexualitou u těžce hendikepovaných osob“. Už samotná opatrná formulace naznačuje, že jednání nebyla snadná. Ačkoli konkrétní termín „sexuální asistence“ byl nakonec z textu odstraněn, feministické organizace byly přesto pohoršeny tím, co nazývají „trojský kůň prostituce“.

K otázce placených sexuálních asistentů se zatím staví odmítavě i francouzský Národní poradní výbor pro etiku (CCNE), který předjímá závažná rizika těchto služeb. Výbor nicméně doporučuje spustit program edukace osob, které budou „pečovat“ o sexualitu pacientů a vzdělávat je v ní.

 

Zkušenosti „z první ruky“

Diskuse naráží na odpor vycházející z obav rodičů, na neznalost mechanismů touhy u hendikepovaných i na právní vakuum. Michel Toulon, který byl sedm let vedoucím zařízení pro dospělé s vícečetným postižením a především je otcem dospělého autisty, oceňuje odvahu Jérôma Guedje, předsedy rady Essonne, který toto kontroverzní téma předložil k jednání. Michel Toulon v rozhovoru pro časopis Observateur i ve svém blogu mimo jiné říká: „Co se občas odehrává v zařízeních pro osoby zcela závislé na péči druhých, je výrazem ryzího pokrytectví. Ano, občas se stává, že tváří v tvář zoufalství a neschopnosti naplnit přirozené tužby pomohou svým klientům zdravotně-sociální asistenti. Veřejnost nechce o tomto problému vědět, nechce to pochopit, nechce tomu dát patřičný rámec. Jenže citlivost, citovost a sexualitu přece musíme respektovat i u osob s velkou mírou závislosti na druhých. Intimní kontakt asistentů s hendikepovanými už existuje. Vzpomínám si, jaké jsem v době svého zaškolování zažíval rozpaky, když jsem při intimní hygieně poprvé zaznamenal projevy touhy mužů i žen z našeho zařízení… Podle mého názoru bychom se měli soustředit na to, že mnoho lidí kvůli svému hendikepu vyžaduje pomoc jiné osoby při veškerých denních úkonech. Vyškolení asistenti je krmí, pomáhají s toaletou (včetně intimní), přebalují je, oblékají… Co se děje v člověku, který je pouze objektem péče, bolesti a úzkosti? Co víme o jeho těle? O jeho touze? Jaké psychické dopady vyvolává frustrace z toho, že není schopen ani autoerotiky?“

 

Švýcarská odpověď

Námitky Národního poradního výboru pro etiku („sex musí být vždy spojen s láskou“, „není to úkol pečovatelů ani profesionálů“, „při sexuální asistenci se prodává tělo“…) rozmetalo svými argumenty založenými na několikaleté praxi švýcarské sdružení Corps Solidaires (Solidární sbory/těla), které působí od roku 2009. Ve Švýcarsku absolvují sexuální asistenti a asistentky tříleté pomaturitní studium a musí projít psychoterapií. Své povolání vykonávají buď jako zaměstnanci nějakého zařízení, nebo docházejí do domácností (pojišťovny proplácejí zhruba 80 euro).

V prohlášení zástupců sdružení, mezi nimiž jsou kromě samotných asistentek a asistentů i psychologové a sexuologové, se dočteme: „Připravit člověka o základní tělesnou zkušenost znamená bránit jakémukoli psychickému začlenění sexuality. My nabízíme odpověď, která kombinuje rozkoš i ochranu před podněty. Výbor schvaluje stávající pokrytectví – pokoutní sexualita může pokračovat ve skrytu a s pocitem viny. Čekali jsme důstojnější odezvu na přání občanů, kteří už deset dvacet let čekají, až jim bude tato podstatná životní zkušenost dostupná!“

 

Intimita a hendikep? Poradí film

Zatímco legislativci, etici a samozvaní ochránci morálky se přou o definici prostituce a o to, zda je sexualita pro plnohodnotný život podstatná, filmoví tvůrci a diváci mají jasno. V posledních letech vzniklo několik mimořádných děl, v nichž je tematika sexu postižených podávána naprosto přirozeně. O filmech Nedotknutelní, Hasta la vista nebo Teorie létání už jsme psali, dnes vás chceme upozornit na novinku.

LEGIT-articleLargeSezení

Od začátku dubna je v české distribuci DVD s americkým filmem The Sessions (Sezení). Autentický příběh básníka a novináře Marka O’Briena, který je po dětské obrně upoután na lůžko a dýchá s pomocí přístrojů, natočil režisér Ben Lewin, který se sám potýká se stejnou nemocí.

Mark se na prahu čtyřicítky rozhodne přijít o panictví a najímá si profesionální společnici. Tu ztvárnila fantastická Helen Huntová, jež za tuto roli získala nominaci na Oscara. Zobrazení toho, jak sexuální asistentka Cheryl navazuje vztah se svým klientem (hraje ho John Hawkes), je navzdory nahotě obou aktérů velmi cudné: hlavním tématem ostatně není samotný sex, ale hledání hranic intimity. Cheryl své zaměstnání vykonává s profesionálním zaujetím a – což je třeba dodat – s manželovým souhlasem a pochopením. Samotný sex pojímá Cheryl jako službu, kterou ovšem odvádí s maximální empatií; přistupuje ke svému klientovi stejně jako dobrý psycholog. Divák je zpočátku zaskočen otevřeností scén, ale v průběhu filmu si uvědomuje, že sex je jen nástroj, cvičení, překážka, kterou je třeba zdolat na cestě za tím nejdůležitějším – za láskou a vztahem.

Barbora Antonová

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>