Říkalo se jí Země neomezených možností, nebo taky Země, kde zítra už znamená včera. I v dnešní Ruské federaci nalezneme řadu unikátů, které bychom jinde hledali marně. Jedním z nich je řešení přístupnosti bytů obývaných vozíčkáři. Podívejte se na neuvěřitelné příběhy lidí, které zoufalá situace dohnala k šokujícímu řešení.
Důchodce – vynálezce
Za prvním případem se vydáme až na Dálný východ. Ussurijsk je malé město vzdálené jen několik desítek kilometrů od Vladivostoku. Donedávna bylo známé jen jako oblast hojného výskytu sibiřských tygrů, ale nyní se proslavilo i na poli dopravních technologií. Zasloužil se o to důchodce – vynálezce alternativního řešení přístupnosti budov. Inženýr Jurij Kosych je pensionovaný konstruktér strojních zařízení. Žije na mechanickém invalidním vozíku, který si před lety zkonstruoval z vodovodních trubek a dodnes na něj nedá dopustit. Při navrhování konzol pro spouštění lodí na vodu se inspiroval k řešení přístupnosti do vlastního bytu. Bydlí totiž v prvním patře.
Vedle okna si nechal namontovat otočnou konzolu s elektrickým navijákem. Když se potřebuje dostat ven, jednoduše se nechá spustit na laně i s vozíkem podél fasády dolů. A prý to netrvá ani celou minutu. Šokující řešení má zatím několik drobných nedostatků. Jedním z nich je nutnost sundávat kola při průchodu oknem. Parapet je totiž příliš vysoký a vozík s nasazenými koly nelze vytočit na konzole ven.
Druhý nedostatek je ještě vážnější. Sám Jurij Kosych o něm říká: „Jediné skutečné a vážné nebezpečí je přerušení dodávky elektřiny během přepravy.“
Zdánlivě ojedinělé řešení si kupodivu rychle našlo další následovníky, kteří šli s odvahou ještě podstatně dál. Je to jen adrenalinové potěšení, nebo skutečné zoufalství?
Pět pater na laně
Druhý případ neobyčejného překonávání architektonických bariér je rovněž z Ruska, tentokrát z Voroněže v centrálním federálním okruhu. V tomto milionovém městě mezi Moskvou a Volgogradem žije bývalý parašutista a horolezec, který se rozhodl vyřešit svůj problém stejně radikálně. Jeho byt však není patře prvním, ale dokonce v pátém.
Šest let a dost, řekl si Dmitrij Bibikov a rozhodl se vzít věci do svých rukou. Přesně šest let totiž úřady marně žádal o slibovaný výtah.
„Život v pátém patře bez výtahu byla moje noční můra, protože jsem se nemohl dostat dovnitř ani ven bez pomoci několika osob. Bylo to jako být ve vězení – tak jsem se rozhodl vyřešit to sám.“
Několik přátel mu nainstalovalo pod střechu domu ocelovou traverzu s posuvným navijákem. S dopomocí manželky, která ovládá horizontální i vertikální pohyb, se vydává pan Bibikov pravidelně „do světa“. Na svou konstrukci je řádně hrdý. Dokonce pořádá i závody se svými sousedy z pátého patra. Bývá totiž doma na laně rychleji, než oni po schodech.
Co na jízdu po fasádě říkají úřady ve Voroněži? “ Víte, oni dělají, že o ničem neví. Moje důvody znají.“
Oba popsané případy jsou smutnou vizitkou zoufalé životní situace lidí, kterým společnost nedokáže pomoci ani se základní mobilitou. Na druhou stranu je to obdivuhodná ukázka lidské touhy překonávat překážky a žít svůj život naplno.
Závěrem však musím důrazně připomenout, že popsané případy nemohou sloužit jako inspirace. V České republice je podobné hazardování zakázáno a prokázané případy by byly trestány. Ačkoliv se to možná někomu jeví jinak, nejsme a snad nikdy nebudeme Zemí neomezených možností.
Petr Šika
Reportáž v ruské televizi:
Dobrý den,
no,a je jasné,kde přestavba drábkonečasových reforem se zdarně ubírá a z čeho se čerpalo při zadávání těchto deforem.Ono už asi před rokem popisovala tuším,že p.Filipiová,jak je špatné a drahé budovat plošiny pro vozičkáře do pater a měli by se přestěhovávat dolů,což je jako nápad moc dobrý,jenom pro náše politikum a jejich tunelací vybudovat nemožnost získat byty normální cestou u nás pro střední třídu,vrstvu obyvatel a pro důchodce už vůbec ne,tak se mi to zdá a zní to,jako pohádka a tudíž pro naši politikama vytunelovanou zemi nemožné a tak z dost dobrých podmínek do 31.12. r.2011 se řítíme drábkonečasovou deformou k možnostem ve výše prezentovaném článku a to zatím tím,že od 1.1.2012 je jedním z mála novou reformou proveden zákaz stavět tyto neekonomické plošiny do pater s tím,že ÚP je pouze propůjčuje a pouze do výše 350000 kč včetně montáže,zbytek hradí postižený člověk,takže nejsme vůbec daleko od vozičkářů v ruské federaci a věřte,že i tyto způsoby nejsou a nebudou se zdražováním všeho u nás a nenavýšováním důchodů dostupné pro všechny potřebné.(u nás průměrný důchod 10 000kč a ve zkrachovalém řecku 40 000kč).
No možná bychom bychom našim činitelům měli vyjít vstříc a stěhovat se níž, nejlépe tak 2 metry pod zem….