Uspořádali jsme si mezi sebou redakční soutěž. Pořád je možné psát o různých aktualitách a vyhledávat informace k zadaným tématům. S takovou prací ale často múzy pláčou. Aby si redaktoři našli čas a stvořili i něco beletrie, vyhlásili jsme pár témat a drobnou odměnu pro vítěze. Tady je povídka žánru sci-fi, se kterou to na plné čáře vyhrál Petr Šika.

Stroj času s ručením omezeným

V roce 2020 někde v Evropě.

Sociální napětí už několik měsíců paralyzuje běžný život. Organizacím radikálních vozíčkářů došla trpělivost a přebírají veřejnou moc. Začaly se dít věci, které by ještě před několika lety nikdo nečekal. Z bezbariérových toalet přestaly být zamčené sklady úklidových potřeb a na vyhrazených stáních si dnes netroufne zastavit ani kmotr se čtyřmi nulami na SPZ. To však není zdaleka všechno! Hoteloví hosté už neprotestují, když jim na recepci přidělí upravený pokoj, a na stavebních úřadech už dokonce začali brát vážně vyhlášku o bezbariérovosti.

Parlamentnímu Výboru pro vozíčkářské blaho se podařilo v poslanecké sněmovně odhlasovat široce koncipovaný zákon na ochranu zájmů vozíčkářů. Na jeho základě vstupují v platnost mimo jiné i tato ustanovení:

Současná verze vyhlášky O obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb se nahrazuje větou: Každá veřejná i soukromá stavba musí být přístupná osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

Provozování artistických disciplín jako chůze na chůdách nebo provazochodectví se z důvodu prokazatelného povyšování se nad schopnosti vozíčkářů zakazuje.

Za společensky nevhodnou propagaci architektonických bariér se považuje zpěv písní „Po Starých zámeckých schodech“ či „Chodíme, chodíme, hore po dědině“. Ovšem cynické hlášky typu „Šlapu, šlapu, jak šlapat se má“ nebo „Postavím schody do nebe“ už lze považovat za přímo protistátní činnost.

Newspeak

Vytěsňují se slovní pojmy krok, chod, a podobně. V praxi to znamená, že například kraj Josefa Šimona Baara se s okamžitou platností přejmenovává na Psohlavsko. Dočasná výjimka byla přiznána pouze městům Šlapanice a Chodová Planá.

O dalších novinkách jen stručně.

Od začátku tohoto týdnech běží v kinech nový hororový film (18+) s nervy drásajícím názvem Stav přístupnosti objektů veřejné správy, veřejné dopravy a veřejné zdravotní péče na začátku 21. století. Skladatel a zpěvák František Janeček byl důrazně vyzván, aby v zájmu zachování umělecké kariéry přehodnotil název své kapely a zvolil označení, které bude lépe reflektovat nové společenské uspořádání.

Stížnost Ágnes Deméterové, týkající se diskriminace znevýhodněné profese, rozhodl až Nejvyšší soud. Označovat paraplegičky, které se zabývají komerčním uspokojováním cizích intimních potřeb, jako šlapky – byť přímo na chodníku, je skutečně trestné. Vozíčkář, Můžeš a Vozka byly jako impaktované časopisy zařazeny do databáze (WoS) Reuters.

Nevozíčkářská populace začne co nevidět povinně používat krokoměry. Při překročení státem povolené spotřeby kroků bude každá osoba povinna další pohyb realizovat pouze prostřednictvím vozíku. Tzv. „přetáčení“ počítadla na krokoměru bude trestáno stejnou trestní sazbou jako v případě motorových vozidel. Kontrolovat stavy na krokoměrech budou oprávněny pouliční hlídky vozíčkářské policie. Z tiskového prohlášení mediální mluvčí dočasné vozíčkářské vlády Anety Š. vyplývá, že se s panem Miroslavem Žbirkou jedná o změně státní hymny. Slovenský skladatel byl údajně požádán o autorský souhlas ke skladbě: Nechodí, stále nechodí.

Po celém hlavním městě táhnou každý den davy vozíčkářů a hrozí. Na dveře nepřístupných úřadů lepí veliké nápisy „POZOR – bariéry“ a obchodníky nutí chodit s plackami „Mám bariérový obchod“ na klopě.

Z Hradu sleduje to hemžení smutným pohledem pan staronový prezident.

Promiňte, Sire, ale ve městě to prý dnes vře…,“ referuje tajemník o prvních nepodložených zprávách, podle kterých rozlícený vozíčkářský dav právě vyplenil a rozbořil dosud stále bariérovou stanici metra Národní třída. Státník chvíli mlčí a dál pozorně zapichuje špendlíky do modré vlaječky se žlutými hvězdami.

Najednou se zastaví a překvapeně zvolá: „Ale to je přece vzpoura!

Nikoliv, Sire. To je revoluce!

Petr Šika