V sobotu 4. 2. 2012 přivítá Bezbariérové divadlo Barka druhý ročník Festivalu pohybového divadla a výrazového tance TANEC A HANDICAP.
Projekt nazvaný DUHA přivede na jedno jeviště všechny české soubory výrazového tance propojující postižené a zdravé tanečníky a jeden slovenský. Celkem šest souborů se podělilo o vyjádření jednotlivých barev duhy.
Základní myšlenku festivalu – propojování a přetavení handicapu ve výzvu a inspiraci – dramaturgicky zpracovala tanečnice a autorka celé koncepce Jitka Semotamová, která po několik let pracovala s brněnským Pohybovým studiem Cyranovy boty.
DUHA navazuje na zakládající ročník festivalu z roku 2010 ČTVERO, jehož námětem bylo vyjádření touhy čtyř ročních období. Záměrem autorů je představit jeden projekt každé dva roky, uvést ho na festivalu a poté v domovských městech souborů. Soubory nacvičovaly své party po půl roku odděleně, poprvé se všichni setkají těsně před představením.
Součástí festivalu budou v neděli 5. 2. workshopy canisterapie a arteterapie otevřené široké veřejnosti. Podle organizátorů je kapacita místnosti, kde se budou konat, zhruba 80 osob. Stačí se přihlásit na e-mailu tanecahandicap@gmail.com a do předmětu napsat workshop.
Mnohem více se o minulém i letošním ročníku festivalu dočtete na webových stránkách Tanec a handicap.cz.
Jak jsem se dostal k tancování? Omylem!
Směje se tanečník a koordinátor akce Michal Crhonek a dodává, že původně chtěl tancování v souboru jen vyzkoušet na pár týdnů. Dnes už uběhly více jak čtyři roky od okamžiku, kdy pochopil, že tanec hned tak neopustí.
I k organizování se dostal vlastně náhodou, původně se měl „pouze“ postarat o část financování akce, vše ale nakonec dopadlo jinak. A stála mu často nelehká práce za to? Určitě ano: „Nechtěl jsem, aby ta myšlenka zapadla,“ říká. „Široká veřejnost má povědomí o společenských tancích pro vozíčkáře, výrazový tanec je ale něco úplně jiného.“
Nejdůležitější je pro něho samotný prožitek pohybu: „Při tanci opouštím vozík a dělám pohyby, jaké člověka běžně nenapadnou.“
Přestože působí naprosto uvolněně a sebejistě, tvrdí o sobě, že je poměrně stydlivý, při tanci se to ale mění: „Nemusíte mluvit, diváky ani nevnímáte. Je to dobrý pocit vědět, že jste něco vytvořili. A aplaus na konci má něco do sebe.“
Tanec je pro mne nový způsob vyjádření sebe sama – k ničemu mě nenutí, sama vyjadřuji své tělo
Takto vnímá tanec studentka psychologie a žurnalistiky Dagmar Mašková, která se stala členkou souboru Cyranovy boty před čtyřmi měsíci. Na počátku musela překonat stud a strach a naučit se věřit sama sobě i ostatním tanečníkům v tom, že ji nezraní: „Je to kontaktní tanec,“ říká, „kvůli vrozené lámavosti kostí jsem si ani jako dítě nemohla hrát s ostatními a najednou jsem měla tančit.“ Prvotní nejistotu ale rychle překonala a teď mluví s nadšením o tanci, příjemné únavě po víkendovém soustředění a spoustě milých lidí, které díky tomu poznala.
„Představení je třešinka na dortu – důležitá je příprava,“ dodává ředitelka Barky Zdeňka Vlachovská a připomíná, co všechno může soubor svým členům přinést: nový rozměr sebevyjádření, smysluplně strávený čas a spoustu nových přátel.
Jak začít tančit?
Neváhat a pokusit se. Zájemci o členství v brněnském souboru mohou využít toho, že Cyranovy boty hledají nové členy.
Tereza Dědinová
