Tomas-28O tom, jak se život může změnit během jedné vteřiny, by mohl vyprávět Tomáš Janoušek. Psal se rok 1998 a do konce školního roku chyběly tři dny, když si šel pro vysvědčení do Lidové školy umění. Osmiletého školáka porazilo auto. Došlo k přerušení míchy v oblasti C1-C2. Tomáš zůstal od té doby ochrnutý od hlavy dolů a je napojen na plicní ventilátor. Dochodil základní školu s velkým omezením. Dnes je mu 26 let a velkou část svého času věnuje malování ústy. Začal vodovými barvami a dnes maluje akrylem a olejem.

Po nehodě jste byl tři roky hospitalizován v nemocnici, než jste se vrátil domů. Jak jste zvládal vyrovnat se s novou situací? Upravovali jste s rodiči dům? Co kamarádi, škola?

Bydlíme v rodinném domku, přízemí se moc nemuselo upravovat, jenom v mém pokoji se muselo přidělat více zásuvek a místo koberce se položilo lino. Jelikož jsem měl pokoj se sestrou a mám ještě bratra, oni se přestěhovali do ložnice rodičů a mamka sdílí pokoj se mnou. A vyrovnání se situací? Bylo mi osm let, když se mi to stalo, a tak vlastně ani nevím. Pro mě to bylo už tak nějak normální.

Co nebo kdo vás přivedl k malování ústy?
tomas

Já jsem maloval už jako malý kluk a od pěti let jsem navštěvoval základní školu umění. V nemocnici to začalo tím, že maminka viděla v TV pořad o umělcích, kteří malují nohama a ústy a tak jsme to začali zkoušet. Moc mi to nešlo, nemohl jsem přijít na to čím uchopit nebo do čeho vlastně dát štětec a čím malovat, protože v puse se mi ten štětec pořád otáčel. Poradil nám až pan primář dětského oddělení, kde jsem v té době ležel, že je zde jeden chlapec, který má podobný úraz a pracuje doma na počítači. Dál mamce kontakt no a ta se spojila s rodinou toho chlapce. Poradil nám, kde se dá udělat takový speciální náustek, do kterého se dá zasunout štětec. A tak maluji.

Malování pastelkami mi moc nešlo ani nebavilo a tak jsem ze začátku maloval vodovými barvami. Potom přišel akvarel, akryl a teď nejraději maluji olejem.

Zkoušel jste i jinou formu seberealizace?

Zkoušel jsem i pracovat s počítačem, hrát různé hry, ale to mě moc nebaví a tak raději maluji anebo koukám na televizi, hlavně miluji sport. Tehdy v nemocnici v Motole se mnou začala malovat nejdřív mamka a potom nám byla doporučena ergoterapie. A když jsem přišel domů, tak mamka poprosila bývalou paní učitelku umělecké školy, která byla tak hodná, že k nám docházela domů. Poté se nám naskytla příležitost jezdit jednou týdně do ateliéru, kde sídlí UMÚN na Praze 4, kde se mi již za tu dobu, co tam jezdím, věnovalo několik ochotných paní učitelek.

Na vašich obrázcích jsou vidět skály Českého ráje a stromy z Toskánska. Máte možnost hodně cestovat?

Nejdál jsem byl letecky ve švýcarských Alpách a to je můj největší zážitek, jinak cestují po Čechách, protože dvakrát do roka máme vernisáž pokaždé na jiném místě. Jinak jezdím rád na naší chalupu. Mimochodem ty skály nejsou Český ráj ale Adršpašské skály, kde si mi také moc líbí. Jezdím ale rád kamkoliv, protože všude je hezky.

Jak dlouho jste se učil malovat, než jste získal vlastní „rukopis“? Chtěl jste to někdy vzdát?

Trvalo to hodně dlouho. Začal jsem malovat okolo deseti let a pomalu jsem se zlepšoval, ale samozřejmě, že byly chvíle, kdy mě to nebavilo, dokonce jsem jednou asi tři měsíce vůbec nemaloval. Ale nakonec jsem zjistil, že je to to nejlepší, co mohu dělat.

Tomas-5Malujete denně nebo pouze když máte inspiraci? Jak dlouho vám trvá namalovat jeden obrázek?

Malování s mamkou a taťkou mi nějak nejde, nějak se neumíme navzájem v tomto směru pochopit. Jedenkrát týdně jezdím do ateliéru a jedenkrát týdně k nám jezdí paní učitelka Míša. Jeden obrázek mi trvá tak patnáct hodin, ale najednou to nezvládnu, protože zhruba po třech hodinách jsem už unavený a musím si odpočinout.

Máte nějaký sen nebo obraz v hlavě, který byste chtěl namalovat, ale zatím to technicky nezvládáte?

Většinou maluji podle nějaké předlohy, což olejem zvládám dobře. Často sním o tom, že bych namaloval pěknou noční zimní krajinu.

Rád malujete zvířátka, která jsou živá. Je pro vás obtížné zachytit jejich výraz?

Zvířátka maluji moc rád, ale přiznám se, že krajiny maluji ještě radši. Někdy se mi povede vystihnout ten pravý výraz zvířecí tváře, někdy ne. Doma máme několik zvířátek a také tři starší kočky a pamatuji si, že když byly ještě koťaty, tak ke mně moc nechodily, protože se bály ventilátoru. Teď je to mnohem lepší, už se mnou spí v posteli a jsou úžasní.

Měl jste svoje díla již na nějaké výstavě u nás či v zahraničí nebo v nějaké publikaci, který zde vyšla?

Svoji vlastní výstavu jsem měl dvakrát, poprvé jsme ještě ani nebyl členem UMÚNu.V roce 2002 v Budapešti, kde byla mezinárodní účast, stejně tak jako rok nato v pražském Karolínu.

betlemJste ve styku s ostatními malíři a jezdíte na setkání po republice? Získal jste nějaké ocenění?

Ano, vídáme se s ostatními celkem pravidelně i mimo aktivity UMÚNu. Sejdeme se třeba i na společných dovolených. Zúčastnil jsem se výstavy v Lysé nad Labem, která se jmenovala „Svět mých radostí“, kde jsem získal několik ocenění a diplomů.

Promiňte možná hloupou otázku, ale máte pocit, že díky vašemu stavu jste získal něco, co byste normálně neměl?

Úraz se mi stal v osmi letech a to jsem život ještě nechápal a vlastně nevěděl, co všechno můžu a o co všechno můžu přijít. Jsem na vozíku, ochrnutý od krků dolů a mám plicní ventilátor, který bych za normálních okolností neměl. Ale mám kolem sebe rodinu, která se o mě stará a život jde dál.

Je rozdíl, zda malujete vodovými barvami nebo olejem a akrylem? Pokud ano, tak v čem?

Domnívám se, že rozdíl mezi těmito technikami je hlavně ve výsledku. Malovat olejem je mnohem složitější

Děkujeme za rozhovor

Vítek Formánek a Eva Csölleová

 

2014_Rybar 2014_Zatisi s merunkami  Buvol (kopie) Denisek detske 1 detske dyne krajina magickaIndie ptaci zlatyPodzim