Osobní asistent je člověk, který vozíčkáře uloží i vytáhne z postele, podá mu plechovku fazolí z horního regálu, doprovodí ho třeba na bazén. Když na to přijde, klidně tam s ním i skočí. Osobní asistence je služba, která musí fungovat, i kdyby se děly všechny katastrofy světa najednou.
„Ze dne na den byl vyhlášen nouzový stav a my jsme byli nuceni se tomu přizpůsobit. Mnoho asistencí bylo zrušeno, protože karanténní opatření uzavřely nejen školy a některé firmy, ale také veškeré sportovní, kulturní a společenské aktivity. Práce a starostí nám ale rozhodně neubylo“, říká naše Iris (Irena Benadová, vedoucí osobní asistence).
Zůstala asistence při těch nejzákladnějších dějích v domácnostech našich klientů, kteří jsou na našich asistentech přímo závislí. A tu jsme byli rozhodnutí udržet za každou cenu. Museli jsme počítat s možným onemocněním klientů i asistentů a udělat příslušná opatření. Všechny Ligové zaměstnance jsme převedli na domácí práci a kladli jim na srdce, aby se opatrovali. Musí totiž stále počítat s tím, že jak budou vypadávat asistenti kvůli zdravotním potížím, popřípadě povinné karanténě, budou muset nastoupit do služby oni. Od účetní až po ředitele bez výjimky. Vzhledem k probíhajícímu strachu a panice to vůbec nebylo snadné, ale mnoho našich klientů prostě nemá alternativu, a tak v mnoha případech hrozí přemístění do nějakého zdravotnického zařízení. Ty většinou nejsou připraveny postarat se o vozíčkáře. Znamená to mnohdy psychické i zdravotní problémy a samozřejmě také zvýšené riziko nákazy.
Pochopitelně poměrně brzy došlo k tomu, že někteří z asistentů přišli do styku s „pozitivním“ člověkem museli do karantény. Onemocněli také někteří z klientů a všichni asistenti, kteří se u nich střídali „padli“ do karantény s nimi. Nebylo jich málo. Někteří z nich neměli sebemenší příznaky onemocnění či zdravotní problémy, ale pravidla jsou daná, že? Tím jsme se ale dostávali do situace, kdy asistenti zoufale chyběli. „Naštěstí se situaci dařilo řešit zapojením nás děvčat z kanceláře a několika ochotnými sociálními pracovnicemi“, popisuje Iris, která nejednou byla nucena vypnout počítač, přerušit práci vedoucí a rozjet se tam, kde bylo asistenci právě potřeba. Na účetní ani na ředitele sice zatím nedošlo, ale co není, může ještě bohužel stále nastat.
Není vůbec jednoduché dostát veškerým opatřením, která přicházejí z krajského úřadu. Občas jsme čekali na roušky, taky jsme je nějaký čas šili, občas jsme těžce stíhali rozvážet dezinfekce a zoufale sháněli rukavice, nebo organizovali testování. Doba je stále náročná, ale posiluje nás a spojuje. Zjistili jsme, že situaci zvládáme a že se umíme vyrovnat i s nečekanými komplikacemi. To hlavní se totiž daří – pokrýt požadavky klientů, kteří nemají žádnou alternativu.
Jak praví klasik, všechno záleží na kádrech a my jsme prostě dobří.
A jak praví hezké české přísloví „V nouzi poznáš přítele,“ my na Lize říkáme: „V nouzi poznáš Asáka :-)“
Díky Asáci, máme vás rádi!
Irena Benadová, vedoucí osobní asistence
