Čtenář pan Josef Procházka nám napsal svoje zkušenosti s divadlem. Přečtěte si, jak se z něj stal divadelní fanoušek.

Mnohokrát jsem v mládí slyšel staré dobré a velmi trefné české přísloví od svého dědy a táty:  “Starého psa novým kouskům nikdy nenaučíš!” To když babička či mamka chtěly nějakou novotou změnit jejich zaběhlé chlapské zvyky. Celý život jsem tomu přísloví věřil a na stará kolena jsem zjistil, že ze starého divadelního neandrtálce, který nebyl v divadle přes čtyřicet let, se stane nejen divadelní fanoušek, ale i častý návštěvník, až labužník.

Nyní něco na mou omluvu. K tomu kulturnímu zanedbání dojde, když se brzy oženíte, pořídíte si dva syny a bydlíte čtyřicet let na vesnici, daleko od krajského divadla. Když navíc, jediným dopravním prostředkem do nádherné vesničky Dolní Zálezly, v okrese Ústí nad Labem, je vlak a vy děláte navíc směnového mistra. Najít si ještě čas na kulturu, pak není jednoduché. Když ještě máte velikou zahradu, velký skleník, běháte vytrvalostní běhy a hrajete závodně stolní tenis, je to celkem pochopitelné. Měšští lidi, kteří to mají do divadla přes pár ulic, tak za kulturou v Ústí nad Labem chodí častěji i za Vás. Tak velký kulturní neznaboh, jsem zase nebyl. Rád jsem sledoval televizní divadelní pondělky i nedělní chvilku poesie. Tu jsem nejčastěji na jedno ucho slyšel, když jsem si šel udělat večerní kávu do kuchyně a nechal otevřené dveře do obýváku.

K mému nejoblíbenějšímu divadlu v Praze, na Fidlovačce, jsem přišel náhodou, jako hluchý k houslím. Zúčastnil jsem se Setkání vozíčkářů u letohrádku Hvězda, které organizovali  vozíčkáři s městskou částí Prahy 5. Tam jsem se přihlásil do této akční organizace a místo členské průkazky, mi přišli domů za týden, dva lístky na představení do divadla na Fidlovačce. Divadlo bylo, jak jsem se dočetl, jedním z mnoha sponzorů této akce a darovalo pořadatelům lístky. Asi na méně navštěvované kusy. To je jen má domněnka, abych někomu neublížil. Je dobře, že je to vůbec napadlo. Získaly tím pádem, dva věrné a velmi aktivní diváky. Mou maličkost a manželku.

Najít na internetu, jak se bezbariérovou tramvají dostat až do hlediště divadla, už byla hračka. Ne však realita. Na přestup z bezbariérové tramvaje do jiné, jsme měli tenkrát jen tři minuty. Zákonem jakési schválnosti, jsme se zasekli na konci mostu Legií před křižovatkou na červenou a viděli jsme, jak ta tramvaj, která měla přijet do stanice až po nás, nás předjela. Další bezbariérová, jela až za hodinu. Jsem celý život dochvilný. Tolik let jsem neviděl prkna, která znamenají svět a my přijedeme pozdě. Mladé uvaděčky i přes naše zpoždění byly samý úsměv a potichoučku nás pustili do lože A, jen pár metrů od jeviště. I lože C naproti, je pro vozíčkáře určené a bezbariérové. Vozíčkář s průkazkou ZTP/P má 50% slevu a jeho doprovod také!

Než jsme do divadla dorazili, tak jsme si neskutečně užily výstupního ostrůvku tramvají, těsně u divadla! Tenkrát tam nebyl ani sjezd a ani nájezd k divadlu. Manželka mi musela ze zadní části vozíku vytáhnout  po vystoupení z tramvaje dva chrániče proti převrhnutí. Pak jsme museli pár minut čekat, až půjde kolem nějaký velmi silný a ochotný chlap a  přetáhne mě přes zadní velká kola z velmi vysokého ostrůvku dolů. Musela to udělat přesně ve chvíli, když zrovna nepojede žádné auto. Nejdříve mě stáhnout do silnice, a pak nahoru, na chodník k divadlu. Tak asi nějak, jako když kočka tahá svá koťata!

Od letošní divadelní sezóny, je už u divadla na Fidlovačce parádní nájezd a sjezd z tramvajového ostrůvku. Do divadla se dostanu pohodově sám, bez jakékoli cizí pomoci. Moc rád jsem vedení divadla, za všechny vozíčkáře, za tu božskou realizaci i písemně poděkoval „mejlem”. To se neskutečně cení, že myslí i na postižené diváky.

Všechna námi navštívená představení v divadle na Fidlovačce nás neskutečně nadchla, svou veselou a sváteční atmosférou, i brilantními výkony všech herců a hereček. Pár místních herců a hereček jsem znal jen z obrazovky televize. Ve skutečnosti, byli panové Petr Rychlý, Václav Svoboda, Daniel Rous, Lumír Olšovský, Ondřej Brousek, Ladislav Županič a další, ještě mnohem lepší, jak jim pusy jeli, jak se bravurně po jevišti pohybovali a jak dokázali všechny diváky, bez výjimky, svými strhujícími výkony, pobavit a oslnit. Dámy paní Eliška Balzerová, Monika Kobrová, Iva Pazderková i Vanda Chaloupková a další členky divadla, umocnily svou nádhernou ženskostí, neskutečnou podívanou, ve skutečný a dlouho nezapomenutelný divácký zážitek. Velmi jsem si cenil toho, jak nikdo nic, v tak velkých a náročných rolích, ve strhujícím ději nezapomněl. Měl jsem co dělat, abych vůbec ten rychlý děj stačil sledovat. Ještě že jsem si koupil program, který mi ledacos předpověděl.

To já doma jedu jen do ledničky pro něco dobrého na zub, a občas zapomenu, na co jsem měl vlastně chuť. Dojde mi to až za pár minut. Neskutečně mě zaujal mladý herec Marek Holý, který pěkně hrál, ale i nádherně v jednom kusu zpíval. Jen se divím, že takového borce, jsem ještě neviděl v žádném televisním seriálu. Držím mu moc všechny své palce, ať si ho nějaký „rejža“ už konečně všimne!

Navíc, v ten den, když jedeme s manželkou do divadla, pěkně se oblékneme, a připadám si osobně jako mladík, který má i v týdnu, o jeden svátek více. Ten jsem měl jako kluk, jen v neděli. Byl jsem pěkně obléknutý mamkou, která byla dámská i dětská krejčová, když každou neděli, jela celá naše rodina na pravidelnou návštěvu, k babičce a dědovi do Všebořic. Na návštěvu, kde se podávala vždy bílá káva s pronikavě voňavou cikorkou, k pocukrovaným a nezapomenutelným babiččiným, makovým a tvarohovým buchtám. To mě utkvělo v paměti, jako ta nádherná představení v pražském Divadle Na Fidlovačce v Praze 4, Křesomyslova 625.

Všem vozíčkářům z Prahy a přilehlého okolí, Divadlo na Fidlovačce vřele doporučuji. Je bezbariérově perfektně dostupné tramvají. Ale zpět domů po 22 hodině si musíte zabezpečit odvoz domů svými blízkými či Societou či Handicap Transportem. Jedinými dvěma pražskými dopravci pro tělesně postižené. Jsou vynikající, levný a spolehlivý. Jednu osobu jízda do divadla a zpět domů vyjde na 42 + 42 Kč. Nikdy nám s manželkou neujely, když divadlo skončilo pro dlouhý a nekončící aplaus později. Jednou i volali, že přijedou o pár desítek minut později, kvůli píchlé pneumatice. To se ale naštěstí dozvíte až po představení, protože musíte mít vypnutý mobil. Počkáte si na odvoz v teple divadla.