K létu neodmyslitelně patří dobrodružství, slunce a pohoda. Pobytová akce pro klienty Ligy vozíčkářů v Balinách proměnila účastníky ve větrem ošlehané námořníky a piráty.
Klienti, dobrovolníci i pracovníci Ligy vozíčkářů strávili začátek srpna v krásném prostředí ekocentra poblíž Velkého Meziříčí na Vysočině. Tam se z obyčejných suchozemských krys stali nebojácnými námořníky. Než se však mohli stát právoplatnými členy posádky, museli absolvovat prohlídku u lodního felčara a prokázat svoji znalost námořnických písní. Ten, kdo prošel, dostal glejt, který ho opravňoval vydat se společně s ostatními na plavbu za pokladem. Součástí glejtu byla také přezdívka. „Zjistili jsme, že mezi sebou máme například Vládkyni všech moří nebo Žlutou perlu,“ zavzpomínal Radovan Křenek, jeden z účastníků.
Lodní deník si vytrpěl své
Jako správná posádka jsme si také museli vyrobit vlajku a vymyslet společný pokřik. Nejen prací je ale námořník živ. Také se povídalo a zpívalo u táboráku. Zejména pokus o dvojhlas písně Kozel se zapsal zlatým písmem do paměti každého z nás.
Co se týká vzpomínek, měli jsme i spolehlivější medium než vlastní paměť. A to lodní deník, který nám byl několikrát odcizen a celkově to neměl jednoduché. Více prozradila námořnice z řady klientů Jana Paulíková: „Museli jsme jej pro štěstí několikrát přejet. To byla zábava a taky jsme se střídali v jeho hlídání a psaní zápisů.“
Na balinovské plachetnici nechyběl ani galion
Celý pobyt se nesl v námořnickém duchu, takže tajuplný poklad nemohl chybět. “Líbil se mi celý program. Bylo to pestré. Malovali jsme lodní vaky, hledali kousky mapy a vyráběli galion. Nevěděl jsem, co to je, takže jsem teď i chytřejší,“ dodal Radovan s odkazem na protáhlé a bohatě zdobené zakončení přídě lodí v raném novověku. Poklad jsme sice objevili, všem nám ale bylo jasné, že mnohem důležitější než sladkosti a čokoládové mince byl čas, který spolu mohli strávit.
Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví, Magistrátu města Brna a Nadace Jedličkového ústavu.
Děkujeme
